Stručné historické údaje z dějin přilehlých obcí

Protože od l. července 1980 bylo Království sloučeno se Šluknovem, uvádím i jeho stručnou historii do roku 1945. O událostech po roce 1945 vede si obec vlastní kroniku.

Jméno obce se uvádí od roku 1346, ( Königswalde ) vychází z “Dorf im Königswalde – ves v královském lese”.  Podle pověsti stával tu zámeček, chráněný vodním příkopem. Obec patřila několika šlechtičnám (snad dcerám Zikmunda z Varnsdorfu). Zámeček byl za třicetileté války švédskými vojsky zničen. Za selského povstání v Lipové byl místní rychtář jako rebel oběšen. Koncem století měla tato obec 2 457 obyvatel a 391 domů. Rozprostírá se v délce čtyř kilometrů a patřily k ní i rybníky u silnice na Rumburk. Na vrcholu Jitrovníku stávala rozhledna (postavená roku 1888). Kostel (zasvěcený sv. Vavřinci) pochází z roku 1848, křížová cesta z roku 1855.

Od nepaměti se tu každá vhodná plocha osévala lnem. Čeleď byla povinna odvádět vrchnosti utkanou přízi, nebo se vyplatit 12 groši. Obdobné poplatky vybírala vrchnost za povolení k pasení dobytka, taktéž od mlynářů ze dvou mlýnů a od pilaře pily na vodní pohon.

Od roku 1892 bývalo zde oddělení finanční stráže v počtu pěti mužů. Finanční stráž sloužila tu i za l. republiky. Při zářijovém sudeťáckém puči ustoupila s velkými ztrátami k železniční stanici Valdek, která byla po tuhé přestřelce vypálena.

Císařský

Jméno pochází patrně od vymýcené části lesa, přeměněného na ornou půdu a patřícího císařovi, ( Kaiserswalde ) “Dorf im Kaiserswalde – ves v císařském lese “. První historická zmínka o obci pochází z roku 1346. Dělením šluknovského panství mezi sourozence střídala obec v průběhu staletí majitele. Odběrem tržního zboží  byla vázána na Šluknov (pivo, pálenka, sůl). I počty řemeslníků byly omezovány v závislosti na  příslušném šluknovském cechu. Od roku 1581 býval zde jmenován rychtář, který současně provozoval krčmářskou živnost.

V roce 1683 řádila v obci morová nákaza. V roce 1772 byla tu velká nouze, takže po dvakrát musel být mezi nejchudší rozdělován chléb. Sedláci bývali vázáni robotní povinností k šluknovské vrchnosti (polní práce, výmlat, odběr obilí a produktů ze statku Království, pletení košíků, služba potahy, ba i stavění nočních stráží u zámku). V roce 1896 při prudkém větru padlo za oběť požáru osm domů a čtyři stodoly. Četné rány osudu sdílela obec i k vůli svému sousedství se Šluknovem, spolu s tímto městem.

Rožany

Dle Profouse (Místní jména v Čechách, díl III, Pha 1951) je sídlo Rožany uváděno prvně v městské kronice šluknovské roku 1346 jako Rosenhein. (Lahner: Chron. d. St. Schluckenau). Neues Archiv f“ur sachsische Geschichte uvádí r. 1451 die Mannen zu Warnsdorf: Nickilsdorf, Rosenhain, Schirgiswalde. Rožany (něm. Rosenhaim) mají nejstarší zprávy o sídle k r. 1317. Šimák v Českých dějinách (1,5,str. 689) měl za to, že k sídlům založeným na panství hohnštejnském za německé kolonizace, byly připojeny starší obce srbské již poněmčené. Podle něho bylo lužické jméno Rožany foneticky napodobeno jménem Rosenhain (Růžový háj – háj šípkových růží). K tomuto výkladu přiměly Šimáka nepochybně zprávy o vysokém stáří této vsi. Ale staré doklady srbského jména pro tuto ves neuvádí, jen to jen jeho dohad. Byly postupně majetkem panství Berků, Šlejniců, od r. 1620 Mansfeldů. Prosluly vyspělým chovem dobytka a včelařstvím.

Desky zemské píší r. 1543 Rozehon, r. 1544 Rozenhayn, roku 1585 ves Ruzhon, r. 1598 Rosenhan, r. 1607 ves Ruženhon, – vždy v souvislosti s tvrzí, později zámkem ve Šluknově (Ssluknow). Berní rula v roce 1654 zaznamenává Roznhaimb.

Na katastru Rožan byly 4 velké a množství menších rybníků. Roku 1716 byla založena Nová Ves (Rosenhaimer Nudorf). Některé zprávy uvádějí její založení již k r. 1669. V osadě byla bělidla a výroba sukna, v 18. století též proslula výrobou knoflíků z jihoamerických ořechů – materiálu podobného slonovině. Podle statistiky Tereziánského katastru bylo v polovině 18. stol. v Rožanech 41 domů, 35 hospodářů, většinou malých a středních rolníků. Podle této statistiky bylo ve Fukově v polovině 18 stol. 33 domů, 18 hospodářů, zejména drobných rolníků (5 do velikosti orné půdy, odpovídající max. 1 strychu, 11 do 5ti strychů). Dále dle tohoto katastru bylo v polovině 18. stol. v Rožanech 6 mlýnů celkem o osmi kolech, valcha a olejna. Při silnici ke Šluknovu byla v této době postavena kaple s kamennou pietou. V Rožanech zaznamenal Tereziánský katastr 8 přadláků, 12 řešetářů, 3 podomní obchodníky (1 s přízí), 13 nádeníků, kteří též předou, 3 tesaře, jednoho šenkýře aj. Schaller Jar. v „Topographie des K“onigreiches B“ohmem“ uvádí r. 1787 Rossennain, Rosennein jako součást šluknovského panství.

Roku 1813 se do Rožan schovali sousední Sasové před ruským vojskem. Rožany mívaly zvláštního posla, zprostředkovával spojení se Šluknovem a také se sousedním Sohlandem (dnes Německo). Roku 1880 zde byl otevřen lom, v jehož žule byla odkryta mohutná vrstva diabasu. Později zde byly zřízeny brusírny vytěženého kamene.

Okolí Rožan, zejména u rybníka, bylo dlouhá léta rekreačním zázemím Šluknova, v rybníku se koupalo a v zimě bruslilo. Kostel je z roku 1936. Z 2. pol. 18. stol. se zachovaly objekty lidové architektury.

Královka

Královku (Königshain) založil hrabě Filip Emanuel Ditrichstein r. 1716., později se rozrostla v samostatnou obec. Jmén obce vychází ze slov der König – král a der Hain – háj, lesík. V roce 1850 byla sloučena s Rožany v obec jedinou. Ze starých dob se uchovávala tradice střeleckých soutěží pořádaných na “staré rychtě ” (č. p. 26). Roku 1850 byla Královka přičleněna k Rožanům. V Královce zaznamenal Tereziánský katastr existenci 6 přadláků, 9 řešetářů, 2 nádeníky a 1 panského myslivce. Byli tu také 4 žebráci. Na Královce byly vesměs dominikální pozemky (26 domů).

Harrachov

Jak naznačuje název, obec Harrachovo údolí ( Harrachsthal )byla založena hraběcí rodinou Harrachů, tedy teprve v 18. století. Jméno vzniklo počeštěním Harrachsthal s příponov -ov. Na listinách z té doby se nachází podpis rychtáře z Harrachova údolí, důkaz, že obec měla svou vlastní správu. Později Harrachovo údolí s Královkou vytvořily jednu obec, pravděpodobně na začátku 19. století.
V roce 1760 mělo Harrachovo údolí k placení poplatků 34 tolarů a 4 feniky. Šenkýř platil za robotu 1 tolar a plat dělníka v přádelně (Spinnergeld) byl 2 groše a 8 feniků.
Dopravní cesty spojují Harrachovo údolí s Rožany, se Šluknovem, s Královkou a s Fukovem. Provoz pošty je jako u Rožan. Na domu č. 9 se nachází zvon, určený ke zvonění Ave (zdrávas Maria), odlitý v roce 1875 Wernerem a Gruhlem v Malém Wielkově (Klein-Welka v Sasku v Horní Lužici) a v tom samém roce byl slavnostně vysvěcen. Dřívější zvon byl odlit roku 1768 v Praze Johannem G. Kühnerem a vydržel 107 let.
Obyvatelé se zabývají zemědělstvím, ale mnoho z nich dělá také kameníky a brusiče kamenů.
V roce 1850 bylo Harrachovo údolí a Královka spojeny s Rožany v jednu obec.

Nové Hraběcí

Obec Nové Hraběcí ( Neu Grafenwalde ) získala jméno z německého “Dorf im Grafenwalde – ves v hraběcím lese”, přívlastkové jméno Neu – Nové je kvůli odlišení od již existujícího Hraběcího na lipovském panství, které mu se tak začalo říkat Staré Hraběcí.  Tato obec patřila původně k velkostatku Císařský. Po jeho zrušení v roce 1730 byly hospodářské budovy po parcelách rozprodány a přeměněny na obytné domy. Židovský vrch, zasahující až do Šluknova je pojmenován podle hřbitova ve Šluknově usazených Židů. Arnošt ze Šlejnic, když se octl ve finanční tísni, jim za odpovídající daně poskytl ve Šluknově domovské právo.

V roce 1736 se přistěhovalo do Hraběcího mnoho sedláků z Křečan, tísněných povinnostmi při stavbě tamního kostela. Tak se obec rychle rozrostla. Jméno obce je kvůli odlišení od Starého Hraběcího, patřícího k lipovskému panství. Usedlosti vzniklé parcelací velkostatku museli noví držitelé splácet majiteli podle rozlohy půdy (tzv. Johanisgeld) a byli vázáni i dalšími služebnostmi až do roku 1848.

V roce 1804 vyvolala zde značné škody průtrž mračen. V roce 1813 plenily tu oddíly napoleonské armády. Obec to ochudilo o 1370 zlatek výpalného. Časté bývaly i požáry (1789, 1874, 1889, 1893) V roce 1815 po úderu blesku vyhořel mlýn na Židovském vrchu.

Kunratice

Založeny údajně uhlířem Bärem. První záznamy pocházejí z roku 1566, kdy obec připadla Arnoštu ze Šlejnic. Kolem roku 1760  stávalo v obci několik mlýnů  (“kostních”- drtící kosti k výrobě fosforu), pila (nynější Čítkův mlýn), několik pekařských živností i několik živností menších. V roce 1863 se v rodině Josefa Spiegela narodila trojčata. Jako jejich kmotr je v matriční knize uveden císař František Josef I.

Na okraji Kunratic stávala továrna, vyrábějící motocykly “Čechie”, (Böhmerland), kterou továrník Albin Liebisch přestěhoval z Krásné Lípy. Tyto motocykly se vyznačovaly ve světě ojedinělou konstrukcí. Jednalo se o velmi dlouhé a nízké, dvou, nebo třísedadlové stroje, vybavené zpočátku čtyřtaktním jednoválcovým motorem 600 ccm, později i dvoutaktní třistapadesátkou. Oba motory a rám stroje byly vlastní, patentované konstrukce.

Fukov

Ves je prvně zmiňována 1474, kdy byla v držení saských vévodů, od roku 1682 je součástí šluknovského panství. Fukov byl obklopen územím Saska, jen jižní část hraničila s Čechami. Okolní vesnice byly Oppach, Sprember, Taubenheim, a český Harrachstal. Obec sama byla rozdělena na Starý a Nový Fukov. Do Šluknova to bylo 5 kilometrů.
Od 1.května 1875 vedla přes Fukov železnice Drážďany-Žitava, ale ve Fukově zastávka zřízena nebyla.
Obyvatelé Fukova mohli najít zaměstnání v kamenolomu nebo ve šluknovské přádelně a tkalcovně. Kromě toho se ve Fukově nacházela tkalcovská dílna a několik bělíren.  Největším závodem byla brusírna kamenů Františka Michalíčka. Vyráběli se zde náhrobní desky, kříže a pomníky. Ke každému domu patřila zemědělsky využívaná dílny, ale žádné mechanické stroje se nepoužívali.
Nakupovalo se v Sasku, ale muselo se platit clo, a samozřejmě také ve Šluknově. Neoficiálně se platilo dvěma měnami: říšskou markou a českou korunou (1RM=8 Kč)
Ve Fukově fungovalo 5 hostinců. V Novém Fukově se nacházel hostinec „Zum Hopfenberg“ a „Zur deutschen Grenze“, ve Starém Fukově „Zlatá hvězda“, „Zum Kretscham“ a „Vereinhaus“. V každém hostinci se každoročně konala zabíjačka. V sobotu na Cecílii (22.11.) se ve „Vereinhaus“ konal cecilský bál, na to v neděli se v „Hopfenbergu“ konala poslední zábava před Vánoci. V „Hopfenbergu“ se také každoročně konal koncert pěveckého spolku Harmonie. Kdo se chtěl bavit jinak, mohl vyrazit na výlet do Saska nebo do Čech. Kromě toho byla možnost zajít do kina v Neusalza nebo do divadla v Žitavě. Velká jubilea byla v roce 1871 (jubileum požárníků), v roce 1874 slavila fukovská škola a v roce 1887 došlo k udělení praporu křesťanskoněmeckému sportovnímu spolku. Ve Fukově existovalo 6 spolků: Spolek veteránů, Katolický spolek, Spolek dobrovolných požárníků, pracovněsportovní spolek, Jahnův sportovní spolek, německý kulturní spolek.
Farní kostel Fukov byl protestantský a všechny vesnice kolem také. V roce 1697 zde zvítězila rekatolizace a Fukov byl připojen ke šluknovské farnosti. V r.1784 začaly stavební práce na farním kostele pod vedením stavebního mistra Kreše z Čech. V r.1788 byla dokončena stavba hlavní lodě, kostel byl zasvěcen sv. Václavu. A ve Fukově byl založen hřbitov. V r.1823 byla na střeše kostela vztyčena zvonička a v r.1864 dostal kostel svou vlastní věž. V r.1881 byla na hřbitově založena křížová cesta. V r.1885 dostal Fukov varhany od Heinricha Schiffnera z České Lípy a v tom samém roce namaloval Johan Birnbaum obraz pro hlavní oltář. Kromě hlavního oltáře stály v kostela ještě dva vedlejší oltáře a obraz sv. Václava od malíře Antonína Václava z Reichenau. Inventář kostela byl věnován blízkými vesnicemi. Za války byly všechny zvony zničeny. Prý se ale údajně největší zvon nachází v kostele v Rumburku. Rok co rok se před oltářem vystavovaly jesličky, většina figurek byla zhotovena textilníkem Kunzem.
Škola – kolem r.1760 byla fukovská škola v dřevěném domku zrušena z důvodu nedostatku učitelů, a vyučovalo se v soukromých domech. Do r.1884 se vyučovalo v obytném domě č.p.24. Od roku 1885 byly ve škole 2 třídy, což si vyžádalo stavbu pořádné školy. V r.1886 byla škola vystavěna a spodní část byla používána jako tělocvična. V roce 1933 existovaly už tři třídy. První třída se sestávala z dnešní 1.-3.tř.. Druhá třída znamenala naší 4. a 5.tř. a závěrečná třída byla naše 6.,7.,8.tř. České vyučování bylo v těchto letech přerušeno. V r.1934 bylo bouřlivě oslavováno padesátileté výročí školy. Škola byla v roce 1960 stržena spolu s kostelem .
Dvakrát se uvažovalo o přičlenění Fukova k Německu – poprvé  v roce 1848, podruhé  v roce 1919. Zdejší obyvatelé se však v obou případech v referendu vyjádřili pro zachování obce v Čechách.
Před druhou světovou válkou měl Fukov 143 domů a 736 obyvatel, kostel, školu, poštovní úřad a minimálně pět hostinců. Po roce 1945 byla vyhnána převážně většina původního německého obyvatelstva (v roce 1950 zde žilo 87 obyvatel, částečně dosídlenců). V roce 1956 byl Fukov znovu vysídlen – mělo dojít k jeho odstoupení Německu výměnou za oblast v okolí Studánky. K dohodě nakonec nedošlo, ves však byla stejně v následujících letech zlikvidována, protože „komplikovala ostrahu hranic“. Jako poslední dvě budovy obce byly vyhozeny do povětří 23. září 1960 po 8. hodině večerní škola a kostel. Poté obec v podstatě zanikla.