Šluknovské pivovary

Z historie šluknovského pivovarnictví

Právo várečné bylo jedním z nejdůležitějších a nejvýdělečnějších středověkých městských práv. Když byla v Čechách a na Moravě zakládána města, nemluví se v městských privilegiích o žádné živnosti tak často, jako o vaření piva, neboť z této živnosti byl velký zisk královské komoře, obcím a některým měšťanům. Vaření piva bylo považováno za nejdůležitější a nejpoplatnější městskou živnost. Výnosnost městských živností závisela na “mílovém právu”, to znamená, že na míli kolem města nemohlo být žádné stejné městské živnosti, ani žádný pivovar. To bylo hlídáno pod velkými pokutami, protože královská komora nechtěla přijít o svůj snadný zisk. Po městech královských a svobodných o podobné výsady a práva usilovala také šlechta, která začala s královským povolením na svých panstvích zakládat poddanská města. Avšak nejen na svých poddaných městech, ale i mimo ně zakládala na újmu privilegií měst královských sladovny, pivovary a krčmy, což vyvolalo značné spory. Dalším důsledkem toho bylo, že v Čechách a na Moravě nastal velký pokrok v hospodářství. Šlechta, která zakládala ve svých městech pivovary, pak přenechávala za určité poplatky vaření piva obcím. Tím se i v poddaných městech zámožnost měšťanů a obecní zisky zvyšovaly.

Právo várečné Šluknov obdržel v roce 1552 od Jiřího Šlejnice v listině, ve které jim současně prominul všechny poddanské povinnosti. V pivovárečném řádu vydaném o sedm let později bylo stanoveno 137 právovárečných podílů, rozdělených nerovnoměrně mezi měšťany (někteří měli až dva a půl podílu). Když v roce 1556 Jiří Šlejnic zemřel a šluknovsko-tolštejnské panství se dělilo mezi dědice, připadl Šluknov s okolními vesnicemi jeho synu Arnoštovi. První starostí měšťanů bylo nechat si od nové vrchnosti, která se usídlila v jejich městě, potvrdit svá dosavadní práva, mezi nimi především pivní monopol. Arnošt Šlejnic ještě v roce svého nástupu jim vyhověl, potvrdil výsadu vařit pivo a šenkovat je v městském sklepě. Potvrdil také právo sladovat v panském mlýně za poplatek 6 grošů za jednu várku, dále pak svobodný nákup ječmene a obchod s ním i sladem uvnitř i mimo město. Nová vrchnost potvrdila svobodný obchod a výčep vína a právo pálit a prodávat kořalku s tím, že obyvatelé Šluknova jsou povinni kupovat uvnitř města tyto nápoje z městských zařízení. Měšťané zprvu vařili pivo po domech. Za měřici sladu platili půl bílého groše, z mláta museli odevzdávat jednu měřici do společného fondu. Po vybudování společné pivní pánve se v jejím používání střídali za poplatek, který odváděli městu. Byla to primitivní výroba piva, ale přispívala nejen do měšců měšťanů, ale i do městské pokladny.

Brzy se však začalo projevovat to, co se v té době odehrávalo téměř na všech panstvích. Vrchnost začala městu závidět jeho příjmy z piva a hledala, jak je převést na sebe. Arnošt Šlejnic, který neuměl hospodařit a brzy upadl do dluhů, odepřel v roce 1581 uznávat před patnácti lety velkoryse potvrzená městská privilegia, mezi nimi i šenkovat pivo a víno a svobodně obchodovat se sladem. Otevřel hospodu v samotném městě a ve vesnicích Císařský, Království a Rožany, kde začal prodávat vlastní pivo. Došlo ke sporu, který trval až do roku 1593. Pražský soudní dvůr městu starou výsadu přiznal. Šlejnic si stěžoval na své „buřičské poddané“ až u samotného císaře Rudolfa II., ale ani tam neuspěl. Spor se dostal v roce 1604 znovu do císařské kanceláře a byl ukončen až v roce 1610, kdy po smrti Arnošta Šlejnice jeho nástupce Albrecht právovárečné výsady Šluknovským uznal. Potvrdil je v roce 1657 i pobělohorský majitel šluknovského panství hrabě Mansfeld i když i on musel před tím s tvrdohlavými měšťany řešit mnohé sporné otázky, týkající se piva a solného obchodu. Společenství právovárečných měšťanů se časem stalo předmětem sváru i v samotném obyvatelstvu města, které žehralo na nezasloužené výhody plynoucí z vlastnictví podílů. V roce 1793 vznikl spor, který musely řešit guberniální úřady, ale nakonec 119 právovárečníků své pozice uhájilo.

V novodobém vývoji stará městská privilegia ztrácela na významu a spory mezi zámeckými pány a městskými právovárečníky přestávaly. Oba pivovary, zámecký s kapacitou 56 várek a městský s kapacitou 60 várek, vedle sebe začaly existovat jako rovnocenné podniky. Před více než sto lety vyráběly dohromady ročně 30.000 hektolitrů piva. Bylo to jen o málo méně, než tehdy činila roční výroba nového velkého pivovaru v Podmoklech, vybaveného moderním technickým zařízením.

Maketa ferule z výstavy 500 let pivovarnictví ve Šluknově pivovarská ferule

Jedním ze symbolů sladovníků a pivovarníků je pivovarská ferule, tedy symbol sladovníků a pivovarníků. Jedná se o plácačku z tvrdého dřeva, do jejíž dutiny se schovávaly důležité listiny a na jejíž plochou část se vylepovaly zprávy, se kterými poslíček obíhal členy cechu. Později se ferule používala k pasování sladovníka na mistra.

Zámecký pivovar

Pivovar stával při panském sídle patrně už od pol. 16. stol., některé neověřené prameny uvádějí datum 1512 jako rok zahájení výroby. Poprvé je však zmiňován až roku 1623 v deskovém zápisu, kterým byl zapsán Šluknov hraběti Mansfeldovi. Od roku 1862 byl pivovar pronajímán a podle smlouvy z roku 1888 byla z pachtu vyjmuta např. půda sladovny, která sloužila ke skladování obilí a nářadí a dále k uskladnění semene. Koncem 19 st. mělo pivovar v nájmu pivovarské společenstvo a ve 30. letech byl odkoupen městem.
Přímo k budově sladovny s hvozdem se dochovaly plány na přestavbu z roku 1862 od Josefa Schuberta a projekt z roku 1869 od J. Nováka na úpravu hvozdu, který se po menších úpravách realizoval. Roku 1897 byl pivovar za účasti pražské firmy Ringhoferr zmodernizován. Další přestavby se sladovna s hvozdem dočkala až v roce 1924 v rámci celkových stavebních úprav pivovarských budov prováděných stavitelem Jäntschem. V roce 1926 byl ve sladovně vybudován sklad uhlí a koksu a v roce 1929 provedl stavitel Wähner betonáž podlah sladových humen v přízemí.
Po zestátnění byl v letech 1948–77 pivovar součástí národního podniku Severočeské pivovary, závod Děčín – provoz Šluknov. Pivovar vyráběl mimo jiné světlý ležák Sprevar, který byl po II. světové válce jeho nejznámější značkou. K ukončení činnosti došlo v roce 1977, podle starousedlíků i proto, že šluknovské pivo bylo mnohem chutnější než děčínské.

pozn. Ještě v sedmdesátých letech, v průběhu zimních měsíců, probíhalo na zámeckém rybníku dětmi velmi oblíbené řezání ledu, kdy zaměstnanci pivovaru řezali led na kvádry, které vozili do chladíren zámeckého pivovaru. Vše probíhalo ručně, takže bylo možno obdivovat zručnost ledařů při přeskakování z jednoho ledového kvádru plovoucího po hladině rybníka na další.

Několik fotografií zde :

Po ukončení výroby sloužily budovy pivovaru jako skladiště a pozvolna chátraly. V roce 1996 bylo přikročeno k demolici většiny provozů v souvislosti s plánovanou výstavbou nákupního střediska s parkovištěm a benzínovou pumpou. Teprve po demolici bylo přikročeno ke zrušení prohlášení budov, které byly jako součást hospodářského dvora prohlášenými kulturními památkami. Zachován zůstal pouze objekt sladovny s hvozdem.

Měšťanský pivovar

Informace o měšťanském pivovaru se v mnohém rozcházejí, takže jen v krátkosti.
Při velkém požáru v r. 1838 byl tehdejší pivovar zcela zničen.
Po zřízeni nového pivovaru a to až do roku 1862 byl provoz zajišťován nájemci. Teprve od 1862 převzalo pivovarské měšťanstvo pivovar s konečnou platností do svého vlastnictví.
V roce 1888 byl vzhledem k nesnesitelné konkurenci druhý, panstvu náležející, zámecký pivovar ve Šluknově pronajmut pivovarským měšťanstvem a od té doby se podnikáni vyvíjelo ke značné – vážené výši.
V roce 1925 byl v městském pivovaru SUDHAUS (dům, budova), ve kterém se vařilo pivo, kompletně nové zrekonstruováno a tím pořízeno technické zařízeni, které odpovídalo všem hygienickým a moderním požadavkům.
V roce 1920 zakoupilo právovárečné měšťanstvo starý městský mlýn, který zbouralo a v letech 1929 – 1930 zde postavilo novou správní budovu. Stejnoměrná kvalita piva byla však ještě hodné závislá na uskladnění v přírodním ledě, proto pivovarská komuna, v r. 1932 pořídila ještě chladící zařízení k úplnému doplnění.
V roce 1933 byl dále zámecký pivovar, do té doby pronajatý, zakoupen. Pivovarská komuna k výrobě svého všestranně uznávaného, chutného a zdravého piva používá zásadně pouze prvotřídní slad a chmel a novodobé technické zařízení pivovaru umožňují předkládat konzumentům piva výrobek, který je nejlépe skladován.

Několik fotografií zde :

V roce 2012 u příležitosti 500. výročí vaření piva ve Šluknově proběhla v domě kultury díky aktivitě nadšenců výstava . Okdaz na stránky těchto nadšenců : kspksprevar.webnode.cz

Ukázka z produkce pivovarů :