Ržiha František
Stavitel Franz Karl August Ržiha je velice významná osobnost v tunelovém stavitelství v bývalém Rakousku-Uhersku, kam tehdy patřily i české země.
Narodil se 29. března 1831 v obci Lipová u Šluknova v severních Čechách, (okres Děčín), jako prostřední ze tři děti v rodině vrchního lesního a dostal po otci rovněž jméno František (Franz). Lipová se tehdy jmenovala Hainspach a ačkoli František vyrůstal v německé rodině a v německém prostředí, podle jeho příjmení „Ržiha“, měl zřejmě předky české národnosti (a i na jeho rodném listě, uloženém ve státním archivu v Litoměřicích, je v jeho jméně nad z háček). Po absolvování piaristické školy v letech 1842–1847, vystudoval v roce 1851 v Praze techniku a získal inženýrský titul. Karieru stavebního inženýra začal na doporučeni Ing. Josefa Fischera, šlechtice z Roslerstammu, jako inženýr-asistent na stavbě první horské železnice na světě na trati Videňské Nove Město (Wiener–Neustadt)–Štýrský Hradec (Graz) přes Semmering v rakouských Alpách (stavitel rytíř von Ghega). Tam jej plně zaujala stavba trati, mostů a zejména tunelů.
František Ržiha pracoval nejprve u různých stavebních firem, později pak jako stavební dozor na tunelových stavbách. V roce 1853 pracoval při vytyčování trati v přímořské oblasti u Divazzi a Lesetsche, vedoucí krasovou oblasti a roku 1856 při stavbě tunelu v Czernitz (ve Slezsku u Ratiboře), kde se mu podařilo vyřešit problémy s tekoucími pisky. V roce 1857 stavěl ve Švýcarsku a v Alteně (Vestfálsko) Ruhrskou trať.
V roce 1861 použil při stavbě tunelu u Naensen a u Ippensen (Dolni Sasko) poprvé svou metodu zajišťování výrubu pomocí ocelových konstrukcí. Roku 1866 se v Helmstedtu (bývalé vévodství Braunschweig východně od Hannoveru) stal vrchním tunelářským mistrem. S rostoucím věhlasem byl povoláván na obtížné stavby v Rakousku, Švýcarsku i v německých státech. Jako znalec prováděl odborné posudky, týkající se různých stavebních problémů, jako např. při provaleni vody do uhelné šachty v Oseku u Duchcova, při prvotních studiích na vodovod pro Vídeň, nebo při navrhování dopravní sítě pro Vídeňskou městskou dráhu. V roce 1869 byl pověřen bankovním domem Johann Liebig & Co Wien stavbou železnic v severních Čechách a v Sasku, kde jeho firma vytrasovala cca 500 km železnic.
Při stavbě železniční tratě Praha–Libeň (Lieben) byla firmě Františka Ržihy zadána stavba dvoukolejného tunelu pod Žižkovem. František Ržiha vyřešil urychlení stavby otevřením stavební jámy v prostoru před vjezdovým portálem budoucího tunelu a dopravou výkopku ze 400 m dlouhého a až 19 m hlubokého zářezu před tunelem (tunelového předzářezu) ve směru od nynějšího hlavního nádraží do této stavební jámy. Výkopek z předzářezu i rubanina z tunelu byly ze stavební jámy dopravovány pomocí svážnice (150 m dl. lanovkou, překonávající výškový rozdíl 34 m a poháněnou parním strojem z vyřazené lokomotivy). Výkopek i rubanina byly deponovány v blízkosti stavby, nad tunelem, v prostoru dnešní křižovatky Ohrada v Praze 3, místo původně plánovaného odvozu polní drážkou směrovou štolou tunelem na značnou vzdálenost do Libně. (Během pouhých 210 dnů bylo takto vytěženo cca 70 000 m3 výkopku a rubaniny.) Tunel se stavěl od listopadu 1870 do května l872.
Firma Františka Ržihy se kromě jiného účastnila na budování tratí:
• Děčín (dříve Bodenbach)–Bad Schandau (v Sasku). V tomto úseku trati jsou 2 dvoukolejné tunely: Ovčí stěna (dl. 279 m) a Červená skála (dl. 149 m).
• Bad Schandau–Sebnitz (Sasko). Na trati je 7 jednokolejných tunelů o celkové délce 932 m. Nejdelší z nich, dl. cca 390 m, – v přímé – je mezi zastávkou Rathmannsdorf a Porschdorf, další dva o délkách cca 60 a 80 m
– oba v oblouku – mezi zastávkami Mittelndorf a Ulbersdorf, tři o délce cca 85, 80 a 90 m, – první v oblouku, druhý částečně v oblouku a třetí v přímé
– mezi zast. Ulbersdorf a Amtshainersdorf. Poslední tunel délky 147 m – v oblouku – je mezi zast. Amtshainersdorf a žst. Sebnitz.
• Z dnešní zastávky Gosdorf–Kohlmuhle vedla do žst. Hohnstein úzkorozchodná trať, na niž je na souběhu s normálně rozchodnou trati Bad Schandau–Sebnitz vidět vlevo trati betonový obloukový most o 3 polích celkové délky asi 50 m a vjezdový portál prvního úzkorozchodného tunelu (na zrušené úzkorozchodné trati byly 2 tunely).
• Rumburk–Šluknov, zahájení provozu 8. 1. 1873
• Rumburk–Ebersbach (Sasko), zahájení provozu 1. 11. 1873
• Osek u Duchcova (Osseg)–Chomutov, zahájení provozu 8. 10. 1870 (úsek Duchcov Chomutov)
• Bílina–Ústí nad Labem, zahájení provozu 6. 7. 1874
Roku 1874 se stává vrchním inženýrem generální inspekce rakouských drah na ministerstvu obchodu ve Vídni, v sekci pro projektování staveb. Tam vznikl např. projekt na dráhu přes Jablůňkovský průsmyk (Jablůňkovský tunel I byl dokončen roku 1870), i projekt tunelu Arlberg u Innsbrucku (1880–1884) a dalších různých staveb v Bosně. Roku 1878 byl jmenován profesorem Vysoké technické školy pro stavby železnic a tunelů ve Vídni a v roce 1887 se stává jejím rektorem.
Profesor František Ržiha uspořádal zásady pro stavby tunelů, vytvořil z nich systém a v roce 1867 a 1871 napsal dvoudílnou „učebnici veškerého uměni stavby tunelů“, z níž čerpala po dobu několika generací řada jeho žáků. Byla to první teoretická kniha o tunelech a tunelování, sepsaná srozumitelně pro posluchače a doplněna množstvím názorných obrázků. Když byla kniha ke stému výročí jeho smrti vydána znovu v Německu, bylo zřejmé, že František Ržiha je významnou osobností tunelového stavitelství a zasluhuje si titul jejího zakladatele. Mimo učebnici o tunelech vydal v roce 1876 rovněž dvousvazkovou knihu Železnice nad zemi i pod zemi. V obou těchto dílech zveřejnil zcela nové technické poznatky o stavbě trati a tunelů. Za své zásluhy v tunelovém stavitelství obdržel řád Železné koruny III. třídy. Dne 21. 6. 1883 byl povýšen do rytířského stavu a obdržel Rytířský kříž řádu Franze Josefa I (zřejmě zejména za náhradu dřeva v tunelech ocelovou vystrojí). Rovněž na světových výstavách obdržel různé saské, bavorské a pruské řády a medaile (Paříž 1867, Vídeň 1873, Filadelfie 1876). V roce 1895 byl jmenován císařsko-královským dvorním radou. Zemřel na následky mozkové mrtvice 22. 6. 1897 v části obce Semmering-Heitbachgraben v Rakousku, kde bydlel, a je pohřben na venkovském hřbitůvku, pěšky hodinku cesty od Semmeringu, v poutním místě Maria Schutz.