Ferdinand Kindermann

(20. 9. 1740 – 25. 5. 1801) rodák z Království.

Působil ve školství, v němž především prosazoval pracovní výchovu. Zvláště prosazoval povinnou školní docházku i na venkově, spojenou s praktickým vyučováním(do té doby navštěvovaly školu sotva 4 % dětí). Za své zásluhy o školskou reformu, jíž ho pověřila Marie Terezie, byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř von Schulstein. Josef II. ho jmenoval litoměřickým biskupem. Čeští buditelé mu však vytýkali jeho germanizační úsilí ( Presl) , když ve výuce prosazoval němčinu.

Narodil se v rodině plátenického faktora – obchodníka s plátnem. Po ukončení základního školního vzdělání vystudoval gymnázium v Zaháni. Od roku 1760 nacházíme Kindermanna již mezi posluchači pražské filosofické fakulty. Jako mnoho jiných studentů té doby, vydělával si také Kindermann na studium hudbou. Byl prý výborným hobojistou. Období, kdy Kindermann studuje na filosofické fakultě bylo prostoupeno zájmem o osvíceneckou filosofii, jejíž reprezentant Ch.Montesquie hlásal ideu, že bohatství a štěstí státu spočívá hlavně na vzdělaných, mravných a spokojených občanech. Myšlenky francouzského osvícenství, reprezentovaného v našem prostředí profesorem K.H.Seibtem, mezi jehož posluchače Kindermann patřil, ovlivnily fakticky celou jeho další životní dráhu. Kindermann se rozhodl, že se po promoci bude věnovat pedagogice. Mezitím byl vysvěcen na kněze a po krátkém působení v Zaháni je v roce 1772 ustanoven děkanem v jihočeské Kaplici.

Kindermannův příchod do Kaplice nebyl náhodný. Kaplice byla součástí jihočeské buquoyské domény. V době svých pražských studií se Kindermann seznámil se synem buquoyského úředníka Spatzierera a jeho prostřednictvím s hrabětem Janem Nepomukem Buquoyem, průkopníkem a teoretikem chudinské péče, dodnes nedoceněným a v minulé době úmyslně zapomínaným sociálním reformátorem. Kindermannovy záměry zcela vyhovovaly cílům, které si J.N.Buquoy vytyčil a tak dostal Kindermann zcela volnou ruku. Během, několika let se mu podařilo vytvořit z kaplické školy ústav, který se stal vzorem pro celou habsburskou monarchii. Pedagogickým programem, realizovaným v Kaplici a dalších školách, započala reforma základního školství a došlo k založení pozdějšího školství odborného, industriálního a učňovského.

Kindermannovy pedagogické úspěchy a podpora od J.N.Buqouye přinesly záhy ovoce. V polovině 70.let je povolán do Prahy na místo zemského školního dozorce při českém guberniu a téměř současně je jmenován děkanem kapituly při kostele Všech svatých na Pražském hradě. V té době je již Kindermannova osobnost pro české školství nenahraditelná. Marie Terezie 18. dubna 1777 povýšila Kindermanna za jeho zásluhy do šlechtického stavu s predikátem von Schulstein, který si jeho nositel příhodně sám vybral. Když v roce 1780 Marie Terezie umírá, nachází Kindermann pro svoji práci výjimečné pochopení u jejího syna a nástupce Josefa II. Osvícený císař jmenoval Kindermanna proboštem Vyšehradské kapituly a 29.června 1782 byl do této hodnosti na Vyšehradě slavnostně uveden. Jmenování do vysoké církevní funkce zajistilo Kindermannovi finanční nezávislost. S titulem vyšehradského probošta byl totiž spojen výnos z historického proboštského panství v Žitenicích u Litoměřic. Vedle školské oblasti se Kindermann začal stále intenzivněji věnovat i otázkám sociálním. Jejich řešení znamenalo od středověku velice tíživý problém. Chudoba širokých lidových vrstev šla ruku v ruce s jejich negramotností. Právě její odstranění pokládal Kindermann za základní předpoklad ke zvýšení sociální úrovně venkovského lidu v Čechách.

Význam osobnosti Ferdinanda Kindermanna pro Vyšehradskou kapitulu byl nemalý. Velmi pevné a významné místo ve státní správě a přízeň, které se těšil u Josefa II. se pozitivně odrazily i v postavení kapituly a Vyšehradu vůbec. Jednou z nemalých Kindermannových zásluh je vybudování a vysvěcení školy na Vyšehradě v roce 1788, kde při této příležitosti přednesl řeč o způsobech jak lze zmírnit lidskou bídu. 16. ledna 1790 znamenal pro Kindermanna úspěch největší. Stal se litoměřickým biskupem. V té době také sehrál rozhodující roli v boji o Vyšehradskou kapitulu. Ta měla být s mnoha jinými obdobnými církevními institucemi josefínskou vládou zrušena. Kindermann s tím nesouhlasil a rozjel se do Vídně, kde u smrtelně nemocného Josefa II. dosáhl změny. V pondělí 15. února 1790 císař rozhodl, že se na Vyšehradě nic měnit nebude. 18. února 1790 je datován císařův výnos o zachování kapituly a 20. února 1790 v 5.30 hod. Josef II. skonal.

Jako litoměřický biskup a vyšehradský probošt působil Ferdinand Kindermann až do své smrti. Často jsou mu, podobně jako Josefu II., vytýkány germanizační snahy. Archivní dokumenty však svědčí o opaku. Nejenom, že podporoval češtinu jako vyučující jazyk na základních školách, ale doporučoval, aby se rozšiřovala. Také ve své diecési, která byla ze dvou třetin německá, nikdy nebránil českým kněžím kázat v jejich mateřském jazyce.

Ze stránek Vyšehradské kapituly
Portrét Ferdinanda Kindermanna z obrazárny Vyšehradské kapituly :

Kindermannův portrét v obrazárně kapituly je poměrně jednoduchou a umělecky nevalně hodnotnou barevnou kopií dobové rytiny. Kindermann se sám za svého života nenechal pravděpodobně nikdy portrétovat v majestátním biskupském nebo proboštském rouchu. I to svědčí o jeho skromném životním stylu. Na portrétu drží v ruce stočenou listinu s nápisem „Imp. Josephus II. Aug“. Je to dekret o zachování kapituly.

zdroje :
Vyšehradská kapitula
Wikipedia