Důl Schweidrich

První zprávy o stříbrném dole u Šluknova lze nalézt již v 15.století. Potvrzují je i privilegia Vladislava Jagellonského z let 1484 a 1509, ktetá byla udělena Hugovi ze Šlejnic a jeho synu Jiřímu. Roku 1509 mu byla prodloužena na dalších 20 let.

V zakládací listině Jiřetína pod Jedlovou z roku 1554 Jiřího ze Šlejnic se objevují zmínky o nálezu hornin s obsahem mědi, stříbra a zlata na jeho panství v Tolštejně a Šluknově. U dolu Schweidrich se pravděpodo- bně  jednalo pouze o povrchový důl, v roce 1554 se o něm píše jako o dole na měď, z roku 1557 už však pochází zpráva o ražení štoly ve stříbrném dole Schweidrich. Jméno získal podle pahorku na kterém se nalézal.

Další zmínka o dolu pochází z počátku 17.století, konkrétně z let 1611-1623. To se Lipové vyráběla modrá skalice, k čemuž se se používal chalkopyrit ze Šluknovského dolu Schweidrich. Poté byl důl v průběhu třicetileté války opuštěn.

Práce na dole byly obnoveny až po dvou stoletích. V roce 1835 těžařstvo šluknovských měšťanů poslalo vzorky rud z dolu Schweidrich k rozboru do Freibergu a v roce 1836 začalo s těžbou. Pro malý výnos rud byla těžba po dvou letech zastavena.

V roce 1897 zde varnsdorfský továrník G.H.Richter podnikl nové kutací pokusy. Rozbory rudy ukázaly vysoký obsah niklu (12 – 19 %) a půda v okolí šachty vykazovala zvýšený obsah železitých okrů. Těžba se ale nevyplácela  a tak byla roku 1898 zastavena.

Poptávka po kovech za 1. světové války vedla dalšímu pokusu o zahájení těžby. S tou se začalo se na dole s osmi dolovými mírami 22 m hlubokou šachtou. V té době byla vyražena spodní štola. Po válce byl důl jen udržován a v roce 1920 opuštěn.

Po té během 20.století došlo k ještě k několika dalším průzkumům, ale s těžbou se už nezačalo. Při těchto průzkumech byly ve štolách nalezeny letopočty 1918, 1919 (horní štola), 1905 (střední štola) a 1920 (odvodňovací štola). V roce 1953 bylo provedeno vyzmáhání štolového patra a dobývek pro možnost geologického mapování, průzkum ale nepřinesl pozitivní výsledek.

Postupem let tak vznikl systém propojených štol a šachet, s délkou chodeb 408 metrů a šachtamy hlubokými až 15 metrů. Jak dokládá cedule na 2. zastávce Kunratické naučné stezky, jedná se o mineralogicky zajímavou lokalitu – pyrrhotin. chalkopyrit, pyrit, petlandit, ilmenit, milerit, ryzí měď, magnetit, limonit, hematit, galenit, sádrovec, malachit, azurit a melanterit. Ještě u samotného dolu se dělaly úpravy vytěžené rudy – pražení v pražících pecích a drcení ve stoupách ( drtících zařízeních poháněných vodními koly). Proces se opakoval až devětkrát a pak byla surovina prosévána na sítech, promývána vyplavována na plachtách a dřevěných splavech.

V roce 2001 přišla Duchcovská obchodní společnost s návrhem na likvidaci dolu za státní peníze, s čímž šluknovská radnice souhlasila. Naštěstí se ozvali ekologové a pracovníci životního prostředí , neboť v lokalitě dolu bylo prokázáno zimování až šesti druhů netopýrů, čímž tato oblast patří mezi nejvýznamější lokality zimujících netopýrů na severu Čech. Dále se ozvali i znalci historie, dokonce byl vypracován i návrh na zřízení hornické naučné stezky Schweidrich panem Plekancem z Hornického muzea v Jiřetíně pod Jedlovou. Po těchto událostech radnice přehodnotila svůj postoj, a naopak začala řešit zpřístupnění dolu.

Střední lesnická škola ve Šluknově zařadila důl Schweidrich jako jednu ze zastávek své Kunratické naučné stezky.
Od roku 2010 probíhají práce na projektové dokumentaci  o zpřístupnění celé lokality.