Rád bych se pozastavil u jedné pozoruhodnosti, a tou je rozsáhlá spolková činnost ve městě zvláště na konci devatenáctého a v prvních letech dvacátého století. Nedá se říci, že by v té době šlo o nějakou významnou zvláštnost, ale z dnešního pohledu se dá říci, že jde o určitou kuriozitu.
Sdružování lidí do různých spolků bylo zvláště v devatenáctém století běžným způsobem trávení volného času obyvatel. Televize tehdy nebyla, radio také ne a stálé biografy jen ve velkých městech. Byla to tedy událost, když do malého města zavítal cirkus, kočovná divadelní společnost nebo pojízdný biograf. Zato hospod, restaurantů a kaváren bylo ve městě desítky. Nesmíme si ovšem myslet že šlo o nějaké velké podniky, mnohdy byla hostincem jediná místnost nebo přímo kuchyně majitele. V rohu stál sporák na kterém hostinská vařila nabízená jídla a vedle třeba ještě sud s pivem. V takové hospodě byl jeden nebo dva stoly a společnost, která se zde scházela bylo tvořena stále stejnými host. Byli to tedy štamgasti v pravém smyslu slova. Některé větší hostince a kavárny mívaly v zadní části nebo v prvním patře domu místnost, kterou hostinský pronajímal různým spolkům a sdružením k jejich činnosti. V každé takové hospodě měl své stálé sidlo jeden, dva, nebo i několik spolků. Jiné spolky se scházely ve větších bytech svých členů nebo zakladatelů.
Další zejména spolky tělocvičné využívaly sály, kterých byla u větších hospod celá řada. Přes týden tam cvičili členové spolku a v neděli tam byla třeba taneční zábava (nebo schůze politické strany). Turistické a vlastivědné spolky využívali pro svou činnost okolní přírodu a řadu svých vycházek a výšlapů zakončovaly ve výletních restauracích a hospodách. Těch bylo v okolí Šluknova také dost. Účastníci si objednali pivo, nějaký ten „wurst“, koupili si plechový štítek na hůl, případně vylezli na nějakou blízkou rozhlednu, a šlo se domů.
Spolková činnost tehdy kvetla ve všech rakouských zemích. Na šluknovsku s převážnou většinou německého obyvatelstva byla významná nejen do 1. Světové války ale i dlouho po ní už v nové Československé republice. V sousedním Německu byly spolky rozšířeny nejen za císařství, ale i za Výmarské republiky zejména v letech velké inflační krize.
Abych doložil mohutnost spolkového hnutí ve Šluknově uvedu zde některé ze spolků působících ve městě počátkem dvacátého století. Jedná se o spolky německé,ale ve městě existovaly pro českou menšinu Odbor národní jednoty severočeské a Československý červený kříž.
Po první světové válce byl ve Šluknově například :
Kameradschaft ehemeliger Soldaten – Kamarádství bývalých vojáků.
Freiwillige Feuerwehr – Sbor dobrovolných hasičů
Männer-Gesangverein – Mužský zpěvácký spolek
Deutscher Turnverein – Německý tělocvičný spolek
Suppenverein – Dobročinný spolek pro vyvařování polévek
Erster Schluckenauer Zitherklub – První šluknovský klub hráčů na citeru
Deutscher Radfahrerverein – Německý cyklistický spolek
Arbaiterturnverein “Freiheit” – Dělnický tělocvičný spolek “Svoboda”
Ortsgruppe des deutscharischen Pressvereines – Místní skupina německo-arijského tisku
Verein Fesbeseldeter für Schluckenau und Umgebung – Spolek gážistů pro Šluknov a okolí
Verein der Kinderfreude – Spolek dětské radosti
Deutscher Verein staatlicher Ruheständler – Německý spolek státních penzistů
Ortsgruppe des Freidenkerbuntes – Místní skupina svazu volnomyšlenkářů
A mnoho dalších (celkem 63), mezi nimi i některé opravdu podivné. Tyto spolky vznikly už za rakouska-uherska a přežily ve své většině přes celou válku až do nové Československé republiky. Podporovány ze strany šluknovských továrníků i radnice byly povětšinou silně nacionalistické a byly zdrojem separatistických tendencí. To se projevilo jak v roce 1918, tak i o dvacet let později, to už ovšem za úplně jiné mezinárodní politické situace.