Současnost

V tomto příspěvku bych se pokusil zhruba načrtnou současnost města Šluknova. Je ale třeba se trochu vrátit do minulosti i když nedávné ale pro většinu současníků je to historie, i když čtyřicet nebo padesát let je v dějinách jen malá epizoda. Začnu tedy krátce po skončení druhé světové války.
Po obsazení města se místní obyvatelstvo poschovávalo po svých domech, ověšených bílými vlajkami a prostěradly na znamení kapitulace. Ulice a zahrady byly plné odhozených zbraní a munice. S ustupující armádou uprchli i nacističtí prominenti, funkcionáři a řada majitelů místních továren. Veškerý provoz ve městě se zastavil.
Již 12.května přijel do Šluknova partyzánský oddíl "Národní mstitelé", který za okupace působil v mělnických lesích.
Partyzánská jednotka byla brzy reorganizována a přejmenována na "Revoluční gardu" (RG). Její příslušníci, oblečení do pískově žlutých stejno-krojů bývalého německého afrického sboru a vyzbrojeni trofejními zbraněmi měli za úkol zajišťovat a střežit sklady potravin, obchody a potravinářské živnosti, chránit zajištěný národní majetek a odhalovat mezi Němci nacistické funkcionáře a příslušníky tajné teroristické organizace Wehrwolf.
První dosídlenci přicházeli ze zemědělských oblastí celé republiky. Většinou byli dříve zaměstnáni jako námezdní zemědělští dělníci. Nepatrnou část dosídlenců tvořili reemigranti a vojáci po základní službě. Po demobilizaci východního sboru čs.armády ze SSSR i volyňští Češi , "svobodovci". Novým usedlíkům byla přidělována půda do výše 15 ha.
Mezi novými přistěhovalci z vnitrozemí bylo mnoho poctivých dělníků, kteří hledali práci v místních továrnách. Někteří z nich se stali později vedoucími činiteli ve městě. Přicházeli však i kořistníci, kteří hleděli využít počátečních organizačních nesnází ke svému snadnému obohacení. S pytli a kufry přijížděli na střechách vagonů tehdy ještě přetížených vlaků, drancovali opuštěné budovy a uchvácený majetek kvapně odvlékali do vnitrozemí. Někteří dočasně usazení zase přetahovali majetek z dosud neobsazených domů a bytů do příbytků svých. Jiní se uchytili na výnosných místech národních správců. Se svěřeným majetkem nakládali jako s vlastním ve svůj prospěch
O odsunu německého obyvatelstva z výběžku i ze Šluknova se na tomto místě zmiňovat nebudu. Celá věc je i v současné době předmětem diskuzí historiků i jiných "odborníků". Vykonání výsledku Postupimské dohody se nedá dnes nijak zkoumat a posuzovat. Situace po skončení války byla taková, jaká byla a z dnešní doby konce 20.stol. se na ni opravdu nedá nahlížet.
Byl založen hasičský sbor, tělocvičná jednota Sokol, která se ujala německé tělocvičny. Ulice města i okolní obce dostaly česká jména.
Došlo k sloučení tří okresů, Šluknova, Rumburku a Varnsdorfu v jediný okres se sídlem v Rumburku. Další reorganizací v roce 1960 byl vytvořen ještě větší okres se sídlem v Děčíně.
Město proslulo i svou sportovní činností.
Místo Sokola byly v obci dvě tělovýchovné jednoty, TJ Spartak a TJ Jiskra (při textilních závodech). V šedesátých letech bylo započato i s výstavbou sportovního stadionu. V prostorách sportovního areálu byl umístěn hokejový stadion, tenisové kurty, hřiště na odbíjenou.
Kuželkářský oddíl si postavil svépomocí pěkně zařízenou kuželnu. Nově založený Svazarm aktivizoval svou svou činnost v svazarmovském automotoklubu a v roce 1960 uspořádal první motokros na Stříbrné louce(tradice těchto motokrosů trvala hluboko do osmdesátých let a zúčastňovaly se jich i špičkoví českoslovenští reprezentanti).
Do budovy bývalé tkalcovské školy přesídlila z Varnsdorfu lesnická mistrovská škola, která je ve městě dodnes a dá se říci, že tu má tedy už určitou tradici. V roce 1949 bylo otevřeno městské muzeum, utvořené ze sbírek bývalého Stadtmuzea a z likvidovaného lipovského zámku. To už ovšem ve městě nenajdete koncem sedmdesátých let bylo velkým nákladem přebudováno na tehdy obvyklý "budovatelský" Městský památník, a po požáru zámku uzavřeno.
Továrny ve městě procházely v průběhu let mnoha změnami. Vesměs se udržel textilní průmysl, který zde ve výběžku má staletou tradici, ovšem tehdejší direktivní řízení státu zde častokrát zřídilo i provozy s výrobou v tomto kraji dříve nevídanou (průmyslová svítidla, transformátory a různé elektrické přístroje, pekařské a cukrářské stroje a stroje na zpracování masa, senomety a domácí vodárny).
Velmi starou tradici mělo ve Šluknově pivovarnictví. Již v roce 1537 obdrželo město pivovarnické a sladovnické právo. Ve městě bývaly původně pivovary dva, městský a zámecký. Koncem 19.století byl zámecký pivovar v nájmu pivovarského společenstva. Městský pivovar byl později zrušen a zámecký ve třicátých letech odkoupen městem. Po roce 1945 vystavoval pivovar pouze sudové pivo, které se ve třech komunálních stáčírnách stáčelo do lahví. Zprvu se vařilo pivo jen 3,5 stupňové. Po roce 1948 se začala vařit světlá sedmička, rokem 1953 byl výrobní sortiment obohacen světlou i tmavou desítkou a v roce 1965 přibyla tmavá dvanáctka, nazvaná "Sprévar ".
Politické události probíhaly v tomto zapadlém koutě republiky stejně jako kdekoliv jinde, možná jen s trochu větším zpožděním. Stejně jako kdekoliv jinde zde byly různé organizace, pořádaly se oslavy všelijakých výročí. Město se měnilo průběhem let stejně jako jiná města, přibylo sídliště, staré drobné krámky nahradily samoobsluhy.... Prostě stejně jako kdekoliv jinde v tomto státě v těch letech.
To je asi vše, co by se dalo napsat o historii města Šluknova. Další události po roce 1989 je lepší psát z většího časového odstupu. Proto si myslím, že horkou současnost bude lépe zpracovat jako dva protiklady: "Co ve městě najdete" a "Co ve městě nenajdete", a tak jsem to také provedl.