Kuriozita

Protože Šluknovsko patřilo před druhou světovou válkou mezi nejprůmyslovější oblasti tehdejšího Československa (textilní průmysl, strojírenství, výroba nožů, ale také třeba dýmek), nelze se divit když se mezi místními výrobky najde občas i nějaká historická kuriozita. Jedná se o nejdelší motocykl na světě nazvaný Čechie nebo také německy Bohmerland, podle toho pro jakého zákazníka byl určen. Jeho rozvor je 2230 mm tj. o jeden metr delší než průměrný rozvor normálního motocyklu. Tento stroj byl vyráběn ve dvou nebo třísedadlovém provedení přes tři metry dlouhém . Motocykl vyráběl ve své továrně Albin Liebisch geniální konstruktér a technolog.
Výroba byla zahájena v polovině dvacátých let původně v Krásné Lípě ale v roce 1931 byla přenesena do nové továrny v Kunraticích u Šluknova (obec asi 3 km jižně, nyní v katastru města). Při konstrukci tohoto ojedinělého stroje šel Liebisch vlastní cestou a nenechal se nikým ovlivňovat, a proto na Čechii jen těžko nalezneme něco normálního či běžně používaného na jiných motocyklech z té doby. Například disky kol jsou odlévané z hliníku (Japonci s tím začli až o třicet let později), dvojitý trubkový rám je patentovaný, odkrytý ventilový mechanismus, přední kolo je odpruženo třecím tlumičem a spirálovou tažnou pružinou atd. Také čtyřdobý jednoválec o objemu 600 (598) centimetrů krychlových (později dvoudobý 350 centimetrů krychlových s unikátním vířivým systémem přípravy benzinové směsi) je vlastní konstrukce. Motor měl výkon 12kW tj. 16 koní při 3000 otáčkách za minutu. Motocykl dosahoval rychlosti 95km/hod. Za patnáct let se motocyklů vyrobilo asi dva tisíce kusů.
V současnosti existuje přes dvě desítky dochovaných kusů mezi sběrateli vysoce ceněných. Ovšem i v době svého vzniku šlo o ojedinělou raritu, kterou jistě člověk na ulici nepotkal každý den. Nevlastnil-li ji ovšem soused. Sedadlo se prý nechalo nahradit dlouhým prknem a pak mohla na nedělní výlet jet v řadě za sebou i několikačlenná rodina. Dnes by to asi policisté velmi neradi viděli.
Ovšem je nutno kriticky dodat že po druhé světové válce už šlo o stroj technicky zastaralý, který by proti moderním lehkým motocyklům Jawa a ČZ s monoblokovým motorem 150 a 250 ccm neměl na trhu šanci. Traduje se že za války obcházel pan Liebisch jako správný soukmenovec úřady a nabízel svoje motorky Wehrmachtu. Představíte-li si těžký a dlouhý stroj, který se jen těžko dal otočit na silnici v konkurenci se stroji BMW nebo Zündapp není divu že se nesetkal s pochopením.

Rád bych se pozastavil u jedné pozoruhodnosti, a tou je rozsáhlá spolková činnost ve městě zvláště na konci devatenáctého a v prvních letech dvacátého století. Nedá se říci, že by v té době šlo o nějakou významnou zvláštnost, ale z dnešního pohledu se dá říci, že jde o určitou kuriozitu. Sdružování lidí do různých spolků bylo zvláště v devatenáctém století běžným způsobem trávení volného času obyvatel. Televize tehdy nebyla, radio také ne a stálé biografy jen ve velkých městech. Byla to tedy událost, když do malého města zavítal cirkus, kočovná divadelní společnost nebo pojízdný biograf. Zato hospod, restaurantů a kaváren bylo ve městě desítky. Nesmíme si ovšem myslet že šlo o nějaké velké podniky, mnohdy byla hostincem jediná místnost nebo přímo kuchyně majitele. V rohu stál sporák na kterém hostinská vařila nabízená jídla a vedle třeba ještě sud s pivem. V takové hospodě byl jeden nebo dva stoly a společnost, která se zde scházela bylo tvořena stále stejnými host. Byli to tedy štamgasti v pravém smyslu slova. Některé větší hostince a kavárny mívaly v zadní části nebo v prvním patře domu místnost, kterou hostinský pronajímal různým spolkům a sdružením k jejich činnosti. V každé takové hospodě měl své stálé sidlo jeden, dva, nebo i několik spolků. Jiné spolky se scházely ve větších bytech svých členů nebo zakladatelů. Další zejména spolky tělocvičné využívaly sály, kterých byla u větších hospod celá řada. Přes týden tam cvičili členové spolku a v neděli tam byla třeba taneční zábava (nebo schůze politické strany). Turistické a vlastivědné spolky využívali pro svou činnost okolní přírodu a řadu svých vycházek a výšlapů zakončovaly ve výletních restauracích a hospodách. Těch bylo v okolí Šluknova také dost. Účastníci si objednali pivo, nějaký ten „wurst“, koupili si plechový štítek na hůl, případně vylezli na nějakou blízkou rozhlednu, a šlo se domů.
Spolková činnost tehdy kvetla ve všech rakouských zemích. Na šluknovsku s převážnou většinou německého obyvatelstva byla významná nejen do 1. Světové války ale i dlouho po ní už v nové Československé republice. V sousedním Německu byly spolky rozšířeny nejen za císařství, ale i za Výmarské republiky zejména v letech velké inflační krize.
Abych doložil mohutnost spolkového hnutí ve Šluknově uvedu zde některé ze spolků působících ve městě počátkem dvacátého století. Jedná se o spolky německé,ale ve městě existovaly pro českou menšinu Odbor národní jednoty severočeské a Československý červený kříž.
Po první světové válce byl ve Šluknově například:

Kameradschaft ehemeliger Soldaten – Kamarádství bývalých vojáků.
Freiwillige Feuerwehr – Sbor dobrovolných hasičů
Männer-Gesangverein – Mužský zpěvácký spolek
Deutscher Turnverein – Německý tělocvičný spolek
Suppenverein – Dobročinný spolek pro vyvařování polévek
Erster Schluckenauer Zitherklub – První šluknovský klub hráčů na citeru
Deutscher Radfahrerverein – Německý cyklistický spolek
Arbaiterturnverein “Freiheit” – Dělnický tělocvičný spolek “Svoboda”
Ortsgruppe des deutscharischen Pressvereines – Místní skupina německo-arijského tisku
Verein Fesbeseldeter für Schluckenau und Umgebung – Spolek gážistů pro Šluknov a okolí
Verein der Kinderfreude – Spolek dětské radosti
Deutscher Verein staatlicher Ruheständler – Německý spolek státních penzistů
Ortsgruppe des Freidenkerbuntes – Místní skupina svazu volnomyšlenkářů

A mnoho dalších (celkem 63), mezi nimi i některé opravdu podivné. Tyto spolky vznikly už za rakouska-uherska a přežily ve své většině přes celou válku až do nové Československé republiky. Podporovány ze strany šluknovských továrníků i radnice byly povětšinou silně nacionalistické a byly zdrojem separatistických tendencí. To se projevilo jak v roce 1918, tak i o dvacet let později, to už ovšem za úplně jiné mezinárodní politické situace.