První zmínky o Šluknovu pocházejí ze třináctého století. V různých obchodních smlouvách a soupisech majetku z této doby. První písemný doklad potvrzující existenci Šluknova nacházíme v tzv. Lužickém kodexu (Codex Lusatiae...) z roku 1281. Název vznikl snad od Slaukenowe- Slávkov, Slávkův luh, dle německých kronikářů   od Schluttenau-rákosový luh, rákosiště.
Vlastníci Šluknovského panství
Prvními feudálními držiteli tolštýnsko-šluknovského panství byli Berkové z Dubé. Jejich rodový majetek zasahoval hluboko do Saska, kde centrem jejich moci byl hrad Hohenstein. Šluknov s tvrzí se stává správním a hospodářským střediskem jejich državy na české půdě.
Šluknov byl povýšen na město na žádost Hynka Berky v roce 1359. Svou výstavností byl však městem již dříve. Chybělo mu ale trhové právo, udělované králem.
Král Jiří z Poděbrad po dobytí hradu Tolštejna panství Šluknov Berkům zkonfiskoval, a tak přešlo do rukou Vartenberků. Ti je prodali vévodům míšenským.Od nich dostává Šluknov do nájmu Oldřich z Rechenberku a později je kupuje Haugold ze Šlejnic.Ten se stává zakladatelem poměrně velkého panství, nazývaného v době jeho největší prosperity a rozkvětu "Šlejnicovskou zemičkou".
Za Šlejniců dostalo se městu četných výsad a práv. Rozmanité výsady udělené městu byly potvrzovány i rozšiřovány nejen držiteli panství, ale i některými panovníky.V roce 1648 bylo šluknovské panství prodáno Ottovi ze Starscheldu, kterému bylo později odňato (konfiskováno), a prodáno Wolfgangu, hraběti Mansfeldovi. Dle tehdejších záznamů zahrnovalo panství dva zámky, tři poplužní dvory a osm vesnic.
Škody, které události třicetileté války městu přivodily, byly nedozírné. Nový majitel však vymáhal znovu tvrdě všechny válečné dávky a kontribuce, pod pohrůžkou nejrůznějších trestů. Jeho syn Karel Adam, hrabě Mansfeld, se ujímá panství po smrti svého otce roku 1638. Hrabě Mansfeld zemřel vojenském ležení při obléhání Brém. Bez dědiců a bez závěti.
Dědictví se ujímají dvě jeho sestry a šluknovské panství dědí Žofie Agnes, hraběnka z Dittrichštejnu. Po smrti Žofie Agnes ujímá se správy panství její syn Filip Zikmund. Když došlo na sousedním lipovském panství roku 1680 k velkému nevolnickému povstání, Filip Zikmund vydal velmi přísné nařízení a varoval své poddané, aby se podobných akcí nezúčastňovali. Zdá se, že jeho příkazu bylo ze strachu uposlechnuto, mezi rebely se neobjevuje žádné jméno poddaného ze šluknovského panství a pokud se některý obléhání lipovského zámku zúčastnil, zřejmě se ještě stihl vrátit včas domů.
Dalším majitelem šluknovského panství se stává hrabě Harrach. Vnučka hraběnky Dittrichštejnové, Marie Ernestina, sňatkem s Aloisem Tomášem Rajmundem z Harrachu přivádí do Šluknova tento starobylý český rod.
V držení Harrachů zůstal Šluknov do roku 1876, kdy bylo celé panství prodáno saskému obchodníku s dřívím, komerčnímu radovi Arnoštu Grumdtovi z Drážďan.
Od jeho potomků odkoupil panství Ervín Leopold hrabě Nostic-Rieneck a zústává jeho majitelem až do roku 1945.
Řemesla a průmysl
Prvním zaměstnáním i zdrojem obživy starousedlíků bylo zemědělství a chov dobytka. Jako vedlejší povolání  bylo tkalcovství. Tkalcovské řemeslo přinesli do výběžku franští přistěhovalci a později bylo tkalcovství posíleno další kolonizační vlnou Vlámů. Již ve 14.století bylo ve výběžku značně rozšířeno.
Představiteli řemesel byly cechy.Ve Šluknově působil cech tkalcovský (od roku l5OO s cechovními ustanoveními o šedesáti článcích), řeznický (1543), krejčovský (1548), ševcovský (1548), kovářský a zámečnický (156O), kolářský (1562). Další rozvoj cechů následoval ve století 17. až do roku 1725. Cechy opravňovaly sebe i své členy k práci, k nákupu surovin a k prodeji hotových výrobků. Kdo nebyl v cechu, nesměl nic z toho provozovat. Počet mistrů byl cechem určen a výhody cechovního mistra se dědily.Určován byl i počet tovaryšů a učňů připadající na jednoho mistra . Cechy dohlížely dále na kvalitu výrobků, na důkladnou výuku v řemesle i na řemeslnickou (profesní) čest. Prosazováním cechovní rovnosti byl omezován rozvoj soutěžení v práci i v prodeji. Cechy udržovaly omezenou malovýrobu.
První továrny, spíše však manufaktury ve výběžku vznikají počátkem l8.století, (roku 1708 barvírna v Lipové). Manufaktury se v průběhu 18.století po výběžku rozrůstají a koncem století přecházejí v první tovární zařízení (po uvolnění roboty roku 1789). Slibný průmyslový rozvoj byl zabrzděn hospodářským úpadkem a finančním bankrotem po napoleonských válkách. Na počátku tohoto průmyslového rozvoje měl Šluknov v roce sedmnnáctset patnáct 3332 obyvatel.Největší ránu gründerskému rozmachu však zasadil katastrofální požár Šluknova v roce 1838. Z jeho následků se již město nevzpamatovalo a okolní menší obce jako Rumburk nabo Varnsdorf ho průmyslově přerostly. I když práce v průmyslu byla mnohem těžší a nezdravější než na poli, přinášela větší sociální jistotu. Většina poddaných se z poddanství šlechty uvolňovala a přecházela na práci do továren.Největší koncentrace výrobních sil nastala právě před hladomorem neúrodných let, který postihl výběžek v roce 1799. Zemědělství upadalo a každý neúrodný rok doléhal těžce na zástupy hladovějících, kteří se nezřídka srocovali k hladovým bouřím.

Dolování a těžba nerostů
Počátky dolování a težby nerostů sahají až do 15.století. Král Vladislav Jagellonský udělil Šlejnicům v roce 1484 kutací právo, ale již dříve se patriarcha rodu Haugold pokouší v okolí Lobendavy o těžbu zlata. Kutací právo obdržel i v roce 1509 Jindřich Šlejnic. V té době se patrně otvírá na kopci Schweidrich důl na měď. Na kopci Hrazeném se pokoušel o těžbu stříbra Jiří Šlejnic v blízkosti nynějších vodovodních pramenů. V druhé polovině 18.století nechal hrabě Harrach zavádět pokusně těžbu uhlí, aby předešel v budoucnu hrozícímu nedostatku dříví. Povolal horníky z Moravy, vrchním důlním (štajgrem) ustanovil Kristiána Šebestiana Ludwiga. Pracovalo se u Knížecího v letech 1766-67.Po neúspěchu těchto pokusů následovaly další pokusy o těžbu uhlí u Křečan (Rauchenberg) a u Botznu (nynější vrch Partyzán) v Císařském.Tyto pokusy stály hraběte 7 tisíc rakouských zlatek. Roku 1897 zahájil továrník Richter z Varnsdorfu nové těžební pokusy na Schweidrichu. Zkoušky vytěžené rudy prokázaly pozoruhodný obsah niklu (l2-19%) a jen nepatrné množství stříbra a zlata. Půda v okolí šachty slibovala nadějnou výtěž okru.
Cesty, silnice a železnice
Nejstarší cesta (kolem roku 1300), spojovala především všechny hrady a hrádky od Tolštejna údolím Křinice až do saského Hohnštejnu. Ze Šluknova odbočovala cesta přes dnešní Sohland do Budišína. Již dlouho před rokem 144O procházela Šluknovem "solná cesta". Síť silnic se dělila na státní (erární), okresní a obecní.
Železnice pronikla do výběžku až v druhé polovině 19.století. Trať Rumburk Mikulášovice byla dokončena v roce 1884. Do Šluknova přijel první vlak v lednu 1886. Od roku 1810 provozovala vrchnost doručování dopisů i přepravu osob dostavníkem ve vlastní režii. Po roce 1836 se objevují "pošťáci" i ve Šluknově a v roce 1848 je tu zřízen i c.k.poštovní úřad.
Války a válečné události
Husitské hnutí se dotklo šluknovska jen okrajově. První husitské tažení probíhalo v roce1420 přes Šluknov do Lužice. O dvě léta později táhnou tu husité do Varnsdorfu a svádějí boje s žoldnéři pana Berky. Část husitského voje svedla vítěznou bitvu u osady Valdek. V roce 1429 protahovalo krajem několik "spanilých jízd" a v září téhož roku byla svedena větší bitva mezi vojsky Sirotků, vedenými Prokůpkem, a místním katolickým vojskem, podporovaným žitavskými zbrojnoši. Bitva, která se odehrála pod kopcem Frenzelsberg (na německém území poblíž silnice z Rumburka na Varnsdorf), skončila vítězstvím Husitů. Plenění, loupení a vypalování usedlostí, ba i celých vesnic utichly až po osudné lipanské bitvě.
V roce1619 se ve výběžku objevili čeští rejthaři, provádějící násilné rekvizice. Valdštejnovy dragouny, (roku 1624), střídá dvojí vpád saských vojsk (1631 a 1632). V roce 1637 se v březnu objevili švédští rejthaři a plenili v celém výběžku. Ve Šluknově lehlo popelem 2O stavení. Další nájezd Švédů, usazených v Budišíně, roku 1639 ohrozil Šluknov. Nájezd se opakoval i následujícího roku. V roce 1642 došlo ke krvavému střetnutí Švédů s císařskými v bitvě pod Vlčí Horou. Naposledy se objevují Švédové v roce l645 s početnou armádou osmi tísíc mužů.
Další války znamenají nové průtahy vojsk šluknovským výběžkem. Roku 1706, v průběhu švédsko-rakouských válek let 1697-1707, zavítal do Šluknova i sám švédský král Karel XII.
Po švédských válkách následovaly dvě války Rakouska o Slezsko (1740-1a 1744-5). Ještě nebyly zahlazeny následky těchto rekvizic a násilností a již propukla válka sedmiletá. Pruští granátníci zaplavují celý výběžek a vytlačují v potyčkách i bitvách vojska císařovny (1756-57).Znovu se objevují granátníci Bedřicha II. v roce 1778. Ani Napoleonova tažení výběžek nevynechala. V roce 1809 protáhlo tudy vojsko saského kurfiřta, a v roce 1813 zaplavila výběžek statisícová armáda francouzská.
Navzdory tomuto víření desititisíců armád a sborů nemůže Šluknov zaznamenat žádnou historickou "bitvu u Šluknova". Veškeré ozbrojené potyčky se strhly v Lipové (1757), ve Velkém Šenově, Dolní Poustevně a před Královstvím.
Při jedné ze svých inspekčních cest navštívil Šluknov Josef II.(2O.září 1779).   Dne 22.září 1847 se při své cestě do Saska zastavili ve Šluknově arcivévodové František Josef, Ferdinand Max a Karel Ludvík. V prusko-rakouské válce protáhla Šluknovem pruská vojska. Jejich armáda se tentokrát chovala prý vyjimečně ukázněně. V roce 1938 obsadila výběžek německá Wehrmacht při okupaci českého pohraničí.
Požáry a morové rány
Velké požáry byly ve Šluknově v letech: 1577, 1596, 1618. V roce 1634 shořelo celé město až  na čtyři stavení. Po požáru v roce 1710 zbylo jen 24 domku na předměstí
Nejničivější požár však propukl l3.dubna 1838 v časných ranních hodinách v místní pekárně. Přes čtyřicet stříkaček z blízkého i širokého okolí usilovalo marně o zdolání běsnícího živlu, umocňovaného bouří a silným sněžením. Požár si vyžádal život osmdesátiletého starce, popelem lehlo 162 obytných domů a 19 stodol. Na 263 rodin se ocitlo bez přístřeší. Škoda byla vyčíslena závratnou sumou 440 740 rak. zlatek.
Kromě požárů a vichřic postihovaly město i morové rány. Roku 1555, roku 1585 (zemřelo při ní   1 113 lidí), roku 1596. Nejhorší morová epidemie dolehla na Šluknov v roce 1632, kdy ze 151 rodin zůstalo na živu jen osm manželských párů. Město v té době obklíčilo a uzavřelo vojsko, zabraňující vstupu i opuštění města. Jednou denně projížděl městem povoz s chlebem. Chléb, pečený v provizorní polní pekárně v polích za městem, byl vhazován do košíků položených u domovních dveří. Nebyl-li chléb u některých domů odebírán, znamenalo to, že v domech už nikdo nežije.
Světová válka a první pokusy o odtržení.
Již první léta války přinesla rozčarování. Množily se seznamy padlých , původně publikovaných v "seznamech hrdinů", ubývalo potravin. Kupní síla rakouské měny prudce klesala. Nedostatky v zásobování vyvolávaly v posledních dvou válečných letech hladové bouře. Padlých přibývalo. Velký památník se seznamem šluknovských padlých pod Křížovým vrchem i menší pomníčky v okolních obcích je dodnes připomínají. Vojenský lazaret (nynější Domov důchodců), plnil nedaleký hřbitov dalšími vojáky, kteří zemřeli na následek svého zranění.
Léta války probíhala i ve znamení zostřeného útoku německých nacionalistů. Jejich "velikonoční program" z roku 1916 prosazoval německé nároky v Čechách až do národnostního rozdělení Čech.
Reakce německého obyvatelstva na vyhlášení samostatného československého státu byla zcela jednoznačná. Již 29.října reagovali němečtí poslanci z českých zemí ve Vídni prohlášením o odtržení pohraničních oblastí od českého státu a vytvoření " Provincie Deutschböhmen". V polovině listopadu se podařilo čs.vládě částečně vybudovat vojenskou moc a začal rozhodný nápor proti tzv. Deutschböhmen. Pronikání čs.vojenských oddílů nabývalo na intenzitě. Po obsazení železniční stanice Jedlová byla kontrolována doprava mezi Děčínem a Rumburkem. Počátkem prosince byly dny Deutschböhmen sečteny.
V nové československé republice.
Po obnovení české státnosti byla i do výběžku dosazena česká správa. Čechů zde bylo mizivé procento, byli to státní úředníci, poštovní zaměstnanci, členové pohraniční a finanční stráže a četnictva. V roce1921 žilo ve šluknovském výběžku 47 tisíc Němců a jen 1 210 Čechů (2,6%). České úřednictvo ovládalo německý jazyk, protože v české řeči nebylo možno jednat. I když Čechů bylo přímo ve Šluknově velmi málo, (v roce 1920 pouze 93 osob), snažila se tato hrstka, vedena vlasteneckými jednotlivci
Okres byl nejprůmyslovější na severu Čech. V provozu bylo 197 továrních celků a 700 živností a obchodů. Ve městě bylo toho času 4 880 obyvatel, menšina čítala 540 obyvatel české národnosti. Byli to dělníci, úředníci, členové celní a finanční stráže a četnictva. Po roce 1933 vznikla nová nacionalistická německá strana Konráda Henleina Sudetendeutsche Heimatsfront, později přejmenována na Sudetendeutsche Partei. Podporována říškoněmeckými penězi získala značnou část německého obyvatelstva.Působila prostřednictvím rafinované propagandy, zastrašováním i terorem. V roce 1935 zaznamenala úspěch ve volbách do Národního shromáždění. V roce 1938 vyhrála i v obecních volbách. Troufalost Henleinovců stoupala. Po vzoru z Německa vytvářeli si i ozbrojené oddíly Freikorps, které měly za úkol připravovat teroristické akce, vyvolávat v pohraničí stav nejistoty a v příhodné chvíli provést ozbrojený puč.
1938-1945
Po květnové mobilizaci a po obsazení pohraničních pevnůstek hraničářským praporem z Děčína došlo k uklidnění. V druhé polovině září kritický stav vyvrcholil. Šluknovský okresní hejtman Dr.Machek zklamal. Nařídil jednotkám stráže obrany státu (SOS), aby nekladli povstalcům odpor a četníkům v okrese přísně zakázal střílet. Okresní úřad přestal 22. září existovat, okresní hejtman nařídil složit zbraně. Po čtvrté hodině odpolední se stáhla z výběžku poslední posádka - rumburský 3.prapor 42.pluku. Povstalci se zmocnili celého výběžku. Rozhořčené boje byly vedeny o tábořiště SOS jednotek na kopci nad Královstvím a o železniční stanici Valdek, která byla vypálena. Rumburská posádka se SOS jednotkami za podpory tanků a obrněných aut spolu s pancéřovým vlakem pronikla znovu do výběžku, ale po stažení na obrannou čáru Lužické hory - Schöber - Chřibské vrchy se povstalci výběžku znovu zmocnili. Odříznuté jednotky četníků a finanční stráže, pokud se nechtěly vzdát, musely se na linii obrany rozbouřeným výběžkem prostřílet.
Po Mnichovské dohodě byl Šluknov 1.října obsazen německou armádou. Vyvrcholením "osvobození" byla 4.října návštěva Adolfa Hitlera, spontánně vítaná na šluknovském náměstí. Po podpisu do městské pamětní knihy návštěva pokračovala v cestě k prohlídce opuštěného pohraničního opevnění. Tentýž den proběhlo referendum o připojení k Říši. Ze 3 589 oprávněných voličů nehlasovalo pro připojení k Říši jen 9 voličů. Ostatní se spontánně přihlásili k nacistickému programu. Okamžité odvody nových říšských občanů do Wehrmachtu, zavedení přídělového systému, neúměrné dodávky zemědělské produkce, snižování výdělků , otevíraly oči a snižovaly nadšení. Zvláště po vojenských neúspěších od roku 1942.
V ranních hodinách 9.května 1945 po předchozích urputných bojích vstoupily do města předsunuté jednotky 33.pěšího pluku 7.polské divize, bojující ve svazku 4.ukrajinského frontu sovětské armády. Obsazení celého výběžku bylo dokočeno 10.května. Polské jednotky se přesunuly do středních Čech k Mělníku, kde skončily svou bojovou pouť. Správu města převzala sovětská armáda, vojenským velitelem města se stal kapitán Jegorov.

Události po roce 1945 jsou obsaženy v rubrice "Současnost"

.