V nové Československé republice

Po obnovení české státnosti byla i do výběžku dosazena česká správa. Čechů zde bylo mizivé procento, byli to státní úředníci, poštovní zaměstnanci, členové pohraniční a finanční stráže a četnictva. V roce1921 žilo ve Šluknovském výběžku 47 000 Němců a jen 1 210 Čechů (2,6 %). České úřednictvo ovládalo německý jazyk, protože v české řeči nebylo možno jednat. I když Čechů bylo přímo ve Šluknově velmi málo (v roce 1920 pouze 93 osob), snažila se tato hrstka, vedena vlasteneckými jednotlivci zachovat si národní vědomí.

V roce 1920 byla při místní německé škole obecné otevřena jednotřídní obecná škola pro českou menšinu. Ve městě byla založena Národní jednota (spolek českých vlastenců). Tyršova knihovna měla v roce 1930 na sedm set českých knih.V roce 1935 bylo ve Šluknově 250 Čechů. Převážná část jich pracovala v místních textilních továrnách, v letech krize bývali první na řadě při propouštěni.

Nedůsledná politika čs. vlády dávala naprosto volnou ruku nacionalistickým tendencím v pohraničních okresech.

V roce 1938 zaujímal politický okres Šluknov rozlohu 190,85 kilometrů čtverečných po celém  tzv. Šluknovském výběžku. V okrese bylo 23 obcí a osad se smíšeným obyvatelstvem české menšiny.V témž roce zde žilo 49 270 obyvatel. Z toho bylo 45 674 německé národnosti, 2 025 české národnosti a 1 571 cizozemců.

Okres byl nejprůmyslovější na severu Čech. V provozu bylo 197 továrních celků a 700 živností a obchodů. Ve městě bylo toho času 4 880 obyvatel, menšina čítala 540 obyvatel české národnosti. Byli to dělníci, úředníci, členové celní a finanční stráže a četnictva.

Nezaměstnanost a tíha krizových jevů sjednocovala německé obyvatele na pozicích nacionalismu. Po roce 1933 vznikla nová nacionalistická německá strana Konráda Henleina   Sudetendeutsche Heimatsfront, později přejmenována na Sudetendeutsche Partei. Podporována říško-německými penězi získala  značnou část  německého obyvatelstva.

Působila prostřednictvím rafinované propagandy, zastrašováním i terorem. V roce 1935 zaznamenala úspěch ve volbách do Národního shromáždění. V roce 1938  vyhrála i v obecních volbách. Troufalost Henleinovců stoupala.  Po vzoru z Německa vytvářeli si i ozbrojené oddíly Freikorps, které měly za úkol připravovat teroristické akce, vyvolávat  v pohraničí stav nejistoty a v příhodné chvíli provést ozbrojený puč.

Po květnové mobilizaci a po obsazení pohraničních pevnůstek hraničářským praporem z Děčína došlo k uklidnění. V druhé polovině září kritický stav  vyvrcholil. Šluknovský okresní hejtman Dr. Machek zklamal. Nařídil jednotkám stráže obrany státu (SOS), aby nekladly povstalcům odpor a četníkům v okrese přísně zakázal střílet. Okresní úřad přestal 22. září existovat, okresní hejtman nařídil složit zbraně. Po čtvrté hodině odpolední se stáhla z výběžku poslední posádka – rumburský 3. prapor 42. pluku. Povstalci se zmocnili celého výběžku. Rozhořčené boje byly vedeny o tábořiště SOS jednotek na kopci nad Královstvím a o železniční stanici Valdek, která byla vypálena. Rumburská posádka se SOS jednotkami za podpory tanků a obrněných aut spolu s pancéřovým vlakem pronikla znovu do výběžku, ale po stažení na obrannou čáru Lužické hory – Schöber – Chřibské vrchy se povstalci výběžku znovu zmocnili. Odříznuté jednotky četníků a finanční stráže, pokud se nechtěly vzdát, musely se na linii obrany rozbouřeným výběžkem prostřílet.

Po Mnichovské dohodě byl Šluknov 1. října obsazen německou armádou. Ve městě zůstalo jen 18 českých rodin, většinou starousedlíků se smíšenými manželstvími. Vyvrcholením „osvobození“ byla 4. října návštěva Adolfa Hitlera, spontánně vítaná na šluknovském náměstí. Po podpisu do městské pamětní knihy návštěva pokračovala v cestě k prohlídce opuštěného pohraničního opevnění. Tentýž den proběhlo referendum o připojení k Říši. Ze 3 589 oprávněných voličů nehlasovalo pro připojení k Říši jen 9 voličů. Ostatní se spontánně přihlásili k nacistickému programu. Počáteční nadšení však ochladlo, když brzy po svém přivtělení k Říši stáli obyvatelé Šluknova  před poloprázdnými obchody, vykoupenými vojáky Wehrmachtu za znehodnocenou měnu.

Okamžité odvody nových říšských občanů do Wehrmachtu, zavedení přídělového systému, neúměrné dodávky zemědělské produkce, snižování výdělků, otevíraly oči a snižovaly nadšení. Zvláště po vojenských neúspěších od roku 1942. Průmyslová výroba byla zcela zaměřena na válečné potřeby. Textilky vyráběly stejnokroje, strojírenské závody (nynější Topos), vyráběly součástky do stíhacích letadel. Od roku 1943 byla vyhlášena „totální válka“. Veškerá výroba byla zaměřena pro válečné účely, všechno schopné obyvatelstvo bylo nasazeno do výroby. Od šestnáctiletých až po stařičké kmety, vše bylo zmobilizováno do zbraně ve Volkssturmu. Na okraji  Šluknova (pod Křížovým vrchem), byl postaven zajatecký tábor pro asi dva tisíce Belgičanů, pracujících v okolních továrnách a v zemědělství. Další pracovní tábor byl později zřízen pro polské a ukrajinské dělnice, zavlečené na nucené práce.

V posledních dnech války zažil Šluknov i bombardování. Sovětské průzkumné letadlo svrhlo několik bomb, které zasáhly domy čp.532, u městských lázní č.p.613 a stodolu u domu č.p.629. Jedna bomba poškodila vozovku v nynější Smetanově ulici. Materiální škody byly nepatrné, ale protože ulice i volná prostranství byla přeplněna vozy s uprchlíky, ztráty na životech byly značné. V ranních hodinách 9. května 1945,  po předchozích urputných bojích, vstoupily do města předsunuté jednotky 33. pěšího pluku 7. polské divize, bojující ve svazku 2.polské armády 1. ukrajinského frontu sovětské armády. Obsazení celého výběžku bylo dokončeno 10. května. Polské jednotky se přesunuly do středních Čech  k Mělníku, kde skončily svou bojovou pouť. Správu města převzala sovětská armáda, vojenským velitelem města se stal kapitán Jegorov.