Šluknov v roce 1945

Po obsazení města se místní obyvatelstvo poschovávalo po svých domech, ověšených bílými vlajkami a prostěradly na znamení kapitulace. Ulice a zahrady byly plné odhozených zbraní a munice. S ustupující armádou uprchli i nacističtí prominenti, funkcionáři a řada majitelů místních továren. Veškerý provoz ve městě se zastavil.

Již 12. května přijel do Šluknova partyzánský oddíl „Národní mstitelé“, který za okupace působil v mělnických lesích. Jejich velitel, poručík Šindelář, byl jmenován prvním českým vojenským velitelem města. Později se stal zpravodajským důstojníkem, ve funkci městského velitele ho nahradil poručík Kučera. Partyzánská jednotka byla brzy reorganizována a přejmenována na „Revoluční gardu“ (RG). Její příslušníci, oblečení do pískově žlutých stejnokrojů bývalého německého afrického sboru a vyzbrojeni trofejními zbraněmi, měli za úkol zajišťovat a střežit sklady potravin, obchody a potravinářské živnosti, chránit zajištěný národní majetek a odhalovat mezi Němci nacistické funkcionáře a příslušníky tajné teroristické organizace Wehrwolf. Budova městského soudu sloužila jako sběrný tábor zadržených. Opět bylo zavedeno přídělové lístkové hospodářství.

Největší potíže nastaly se zajišťováním zásobování. V prvních porevolučních dnech byly v obvodu města opuštěné zemědělské objekty a množství dobytka, o něž se nikdo nestaral, opuštěná městská jatka a celá řada živností a průmyslových závodů. První dobrovolní zemědělští pracovníci se přihlásili z řad vojenské jednotky a převzali hospodářské objekty. Jiné zemědělské  usedlosti dostaly své hospodáře z řad nových dosídlenců. Prvními úkoly nových hospodářů bylo, aby za pomoci dalších přistěhovalých českých lidí zajistili senoseč a plynulý chod zemědělské výroby. Němečtí obyvatelé byli nuceni odevzdat zemědělské produkty pro zásobování podle rozpisu.

Na pomoc zemědělství byli nasazováni i vojáci starších ročníků, kteří  za okupace nemohli plnit základní vojenskou službu a nyní byli povoláni k několikaměsíční  vojenské službě.Tato posádka byla ubytována ve šluknovském zámku pod vedením poručíka Ant. Holuba. Později ji vystřídala již konsolidovaná čs. armáda V zámku byla ubytována jednotka tankistů, vyzbrojená anglickými tanky  Cromwell.

Dalšími pomocníky byly studentské brigády, zvláště pak ročník 1928, který ještě v podzimních měsících vypomáhal v pohraničí při zemědělských pracech. Zásobování okresu bylo vázáno na vlastní sklizeň a tak museli vypomáhat všichni občané. Ani počasí toho roku nepřálo dobré sklizni. Stále pršelo. Neposečené obilí bylo napadeno obilnou rzí, pokosené obilí vzrostlo v zrnu, takže bylo znehodnoceno již na poli. Pokud bylo obilí sklizeno, bylo zatuchlé. Z takového obilí byla v místním mlýně mleta mouka a v místních pekárnách pečen chléb a pečivo. Pekařské výrobky byly nevzhledné a v celé řadě případů byly šizeny na váze. Chléb prvních dosídlenců byl tedy krušný. Žně byly jakžtakž dokončeny, obilí svezeno a dle možnosti i vymláceno. Brambory a řepa zůstaly na polích až do listopadu. Někdy bylo nutno sáhnouti i k nepopulárním opatřením a členové RG německé obyvatelstvo k pomoci při vybírání  brambor donutili.

První dosídlenci přicházeli ze zemědělských oblastí celé republiky. Většinou byli dříve zaměstnáni jako námezdní zemědělští dělníci. Nepatrnou část dosídlenců tvořili reemigranti a vojáci po základní službě. Po demobilizaci východního sboru čs. armády ze SSSR i volyňští Češi , „svobodovci“. Novým usedlíkům byla přidělována půda do výše 15 ha. Statek vedle městských jatek o rozloze 300 ha polí a luk byl začleněn pod přímou  správu města. Zde byl shromažďován dobytek z opuštěných a neobsazených usedlostí. Statek zápasil od počátku s nedostatkem pracovních sil. Osidlování zemědělských usedlostí zajišťoval osidlovací referát místní správní komise. Do konce podzimu bylo osídleno 42 zemědělských usedlostí.

Na výzvu ministerstva národní obrany přišli již v prvních dnech do města příslušníci finanční stráže a úředníci celního úřadu. Novým správním orgánům pomáhali i němečtí antifašisté, sdruženi ve spolu „Antifa“. Působnost této organizace zanikla v roce 1953.

Mezi novými přistěhovalci z vnitrozemí bylo mnoho poctivých dělníků, kteří hledali práci v místních továrnách. Někteří z nich se stali později vedoucími činiteli ve městě. Přicházeli však i kořistníci, kteří hleděli využít počátečních organizačních nesnází ke svému snadnému obohacení. S pytli a kufry přijížděli na střechách vagónů  tehdy ještě přetížených vlaků, drancovali opuštěné budovy a uchvácený majetek kvapně odvlékali do vnitrozemí. Někteří dočasně usazení zase přetahovali majetek z dosud neobsazených domů a bytů do příbytků svých. Jiní se uchytili na výnosných místech národních správců. Se svěřeným majetkem nakládali jako s vlastním ve svůj prospěch. Teprve v dalších letech byli plně odhaleni.

Obtíže zvětšovaly i boje se záškodníky, kteří převáželi majetek ze zajištěných  usedlostí přes hranici a v noci převáděli dobytek, případně pašovali zboží. Vyskytovaly se i případy zakládání  požárů a vypalování usedlostí. Při těchto ozbrojených střetech byly i oběti. Tak byl  6. července  zákeřně zavražděn poručík Josef Šindelář a  jeho řidič Vlastimil Malina polskými bandity, kteří byli ve spojení s teroristickou organizací  Wehrwolf. O rok později  (5. dubna l946) padl v přestřelce u Lipové finanční respicient Oldřich Novotný a v dalším roce přímo na hranici nad Královstvím byl zákeřně zastřelen vrchní finanční respicient Josef Koten.

Nezmiňuji se tu o odsunu německého obyvatelstva z výběžku i ze Šluknova. Tato otázka je předmětem déletrvajících diskusí, objasňování i  formulace jejího označení. Vyžádalo by si to zasvěceného posouzení ve zvláštní publikaci.

Poměry se dále konsolidovaly. Na podzim byla založena první organizace odbojářů. Organizovala se mládež a po prvním odborářském sjezdu vznikaly i odborové organizace v místních závodech. Byl založen hasičský sbor, tělocvičná jednota Sokol, která se ujala německé tělocvičny. Utvořila se i místní  skupina Rady žen. Ulice města i okolní obce dostaly česká jména.