Přírodní pohromy – požáry – morové rány

Šluknovský výběžek nebyl sužován jen válečnými událostmi, ale i požáry a morovými epidemiemi. Častokrát se rozezněly zvony šluknovského kostela, přehlušovány praskotem hořících krovů, zvěstující zhoubný požár. Bylo tomu  tak v letech: 1577, 1596, 1618. V  roce 1634 shořelo celé město až na čtyři stavení. Po požáru v roce 1710 zbylo jen 24 domků na předměstí. V roce 1745 požár vyvolaný bleskem zničil 152 domů. Ani kostel nezůstal ušetřen a po požáru sloužila občanům náhradou zámecká kaple. I šluknovský zámek byl požárem v 18. století částečně poškozen a jeho následná barokní přestavba necitlivě narušila původní renesanční ráz. Nejničivější požár však propukl l3. dubna 1838  v časných ranních hodinách v místní pekárně. Přes čtyřicet stříkaček z blízkého i  širokého okolí usilovalo marně o zdolání běsnícího živlu, umocňovaného bouří a silným sněžením. Požár si vyžádal život  osmdesátiletého starce, popelem lehlo 162 obytných domů a 19 stodol. Na 263 rodin se ocitlo bez přístřeší. Škoda byla vyčíslena závratnou sumou 440 740 rak. zlatek. Okolní obce se postižených ujímaly, přispívaly potravinami, penězi i sbírkou ošacení. Šluknovský rodák, tehdejší biskup Hille, věnoval postiženým tisíc zlatek. Přesto se vystěhovala spousta tkalců, které požár připravil o jejich stavy i o střechu nad hlavou (o tomto požáru pojednává podrobně publikace „Požár města Šluknova“ v městské knihovně).

V roce 1660 19. prosince prudká vichřice strhla kromě řady střech i kostelní věž. V roce 1791 zničil poryv vichřice rovněž několik střech a 7. prosince 1868 nadělala silná vichřice ve šluknovských lesích na 27 730 sáhů polomů.

Kromě požárů a vichřic postihovaly město i morové rány. Roku 1555, roku 1585 (zemřelo při ní 1 113 lidí), roku 1596. Nejhorší morová epidemie dolehla na Šluknov v roce 1632, kdy ze 151 rodin zůstalo na živu jen osm manželských párů. Město v té době obklíčilo a uzavřelo vojsko, zabraňující vstupu i opuštění města. Jednou denně projížděl městem povoz s chlebem. Chléb, pečený v provizorní polní pekárně v polích za městem, byl vhazován do košíků položených u domovních dveří. Nebyl-li chléb u některých domů odebírán, znamenalo to, že v domech už nikdo nežije. Pak nastupovala „morová parta“, sestavená z imunních vůči nákaze a citově již otupělých jedinců, která mrtvé vyvezla za město do hromadných hrobů.