Léta sedmdesátá

Rokem 1970 byla nastolena normalizace. Seškrábané „kontrarevoluční“ nápisy byly nahrazeny jednotnými hesly na červeném podkladě, diskrétně zakrývajícími opadávající omítku na fasádách domů. Neoddělitelnou součástí pravidelných oslavných rituálů se stávali svou účastí představitelé sovětské posádky v Děčíně. I běžné akce zájmových skupin či organizací konávaly se „na počest“ zmíněných  oslavovaných výročí.

V průběhu sedmdesátých let representovaly místní průmysl především závody strojírenské (Topos) a textilní (Benar, Bytex). V těch letech došlo i k výrazné modernizaci výrobních zařízení, k typizaci strojového parku a k zjednodušování výroby. To vedlo k zvýšení produktivity práce, v textilkách k přechodu žen na novou techniku. Muži přešli od lehčeji ovladatelných stavů na funkce seřizovačů. Rozsáhlá rekonstrukce a modernizace se projevila i v závodech průmyslu kamene (Kamenoprůmysl – produkce stavební kamene, Severokámen – zásobování štěrkem). Centroflor se rozšířil o další dvě  prostorné haly. Výrobu polystyrenových výrobků zvýšil až osminásobně. Provozovna dřevařských závodů zúžila výrobu na strojírenské bedny. Rozsahem výroby beden i jejich exportu dosáhla druhého místa v ČSR. Šluknovský pivovar zrušil výrobu piva sudového a přešel jednak na expedování piva lahvového, tak i na dodávky piva cisternovými vozy do rumburské stáčírny. Zpracovával chmel ze žatecké oblasti a pivem zásoboval celý výběžek.

V zemědělské výrobě představovaly státní statky po kooperaci velké hospodářství, obhospodařující 1235 ha zemědělské půdy, z toho 740 ha půdy orné. Výrobním zaměřením řadilo se hospodářství do oblasti ovesno -bramborářské. Zvýšením produktivity práce klesla potřeba pracovníků a hledání pracovních sil přestalo být problémem. Nejobtížnější mechanizační práce zajišťovalo středisko těžké mechanizace v Starých Křečanech. Šluknovské hospodářství  vlastnilo  pět traktorů  těžkého a dvanáct traktorů lehkého typu. Hospodářství pečovalo o 700 kusů skotu (300  dojnic). Výnosy se pohybovaly kolem  23q/ha u zrnin, 18q/ha u olejnin a 190q/ha u brambor. Státní lesy po reorganizaci přešly k širšímu využívání mechanizace a chemizace. Na katastru obce byly zastoupeny jediným polesím – Karlovo údolí.

Doprava se více zaměřila na autobusové spoje. Šluknov měl přímé spojení s Prahou, Děčínem, Ústím. Komunikační síť však silně zatěžovala místní vozovky, zvláště průjezdem těžkých kamionů. Železniční provoz vykazoval dvanáct denních vlakových spojů a  kromě železniční stanice a dvou zastávek  byla v katastru obce i železniční vlečka Severokamene.

Dřívější hustou a početnou síť drobných krámků vystřídaly prodejny sice moderně zařízené (dvě nově otevřené samoobslužné prodejny potravin, nové železářství, renovované prodejny textilu, hračkářství a lékárna), ale početností a rozmanitostí sortimentů plně požadavky spotřebitelů neuspokojovaly.

Dlouholetá tíživá situace v bytech byla rázně vyřešena šluknovským sídlištěm. Bylo postaveno 516 bytových jednotek a kotelna pro ústřední vytápění sídliště lehkým topným olejem. Větší pozornost byla věnována úpravě fasád, zvláště těch, které dosahovaly havarijního stavu. Z kulturních památek byl zrenovován barokní sloup na náměstí a kašna u benzinové pumpy.

Školství ve městě bylo zastoupeno základní devítiletou školou, zvláštní školou, zemědělským učilištěm a lesnickou školou. Pedagogická střední škola spojená s dálkovou výukou pro učitelky mateřských škol a s internátem v Karlově údolí  byla na přelomu poloviny šedesátých let zrušena a přemístěna do Mostu. Šluknovské školy byly modernizovány, vybavovány odbornými učebnami a základní škola rozšířena o přístavbu v Žižkově ulici. Dvoje městské jesle a tři mateřské školy doplňovaly  městský školský systém.

V těchto letech byl dokončen i rozlehlý sportovní areál s rozsáhlou tribunou, místnostmi pro sportovní klubovou činnost a saunou. Místní tělocvičné jednoty se sdružily v jedinou TJ Spoza. Za požární zbrojnicí byla postavena prostorná kuželna a vedle nalezl útulek Dům pionýrů a mládeže. Zimní kluziště však bylo zrušeno a chátrající městské lázně uzavřeny. Městské lázně bývaly v šedesátých letech hojně navštěvovány (v roce 1961 vykázalo vanové a sprchové oddělení návštěvnost  19 tisíc osob). V roce 1963 po havárii kotle byly lázně uzavřeny a v roce 1978 přestavovány na Dům služeb.

Vedle sportovního areálu byla postavena prostorná budova nového zdravotního střediska. Staré budovy zdravotního střediska bylo využito k rozšíření Domova důchodců. U hřbitova byla renovována obřadní síň a postaven urnový háj.

V roce 1964 byl spojenými prostředky šluknovských závodů založen Jednotný klub pracujících, který převzal restauraci v budově na náměstí, renovoval ji v tradičním lužickém slohu a v l.patře adaptoval velký sál a vinárnu. Klubová činnost byla zaměřena na pořádání kulturních akcí a na osvětově vzdělávací činnost. Městské divadlo bylo věnováno městské organizaci mládeže a přejmenováno na Divadlo mladých. Sloužilo převážně loutkářskému kroužku a později pořádání diskoték. Kromě loutkářů působil  ve městě i ochotnický divadelní soubor „Seveřan“ a sdružení výtvarníků  amatérů „Sever „, pořádající každoročně výstavu ve výstavní síni JKP. Kulturní vybavení města doplňovalo širokoúhlé kino Dukla. Bývalé městské muzeum, umístěné v zámku bylo převedeno na Městský památník počátkem sedmdesátých let. V průběhu dalšího desetiletí prošel zámek náročnou rekonstrukcí (výměna střešní krytiny, vytápění akumulačními kamny). Místo památníku byla zřízena v l.patře rozsáhlá Síň tradic, v druhém patře byla zrenovována knihovna a umístěno tu i Střediskové kulturní zařízení s rozsahem kulturní činnosti pro celý výběžek a s výstavními místnostmi. Přízemí zámku bylo vyhrazeno pro zájmové organizace jako výstavy zahrádkářů a chovatelů drobného zvířectva. Byla zde i klubovna Svazu mládeže. Městská knihovna, založená v roce 1945 se rozrostla z původních 3 600 svazků za dvacet pět let na  24 tisíc svazků.