Léta padesátá a šedesátá

Roku 1946 došlo k prvnímu politickému střetu v jarních volbách. Ze čtyř politických stran, sdružených v Národní frontě, získala nejvíce hlasů KSČ (70 %) a tím i v celém výběžku dominantní postavení. Únorový převrat proběhl stejně jako v celé republice ustavováním Akčních výborů Národní fronty, generální stávkou, založením Lidových milicí, (bylo to v závodě Elektrosvit, jednotka v síle 40 mužů). Akční výbory, místní i okresní, se okamžitě ujaly své práce. Jak – to  může být opět diskutabilní, podle toho kterého subjektivního hodnocení.

V druhé polovině roku 1949 došlo k sloučení tří okresů, Šluknova, Rumburku a Varnsdorfu v jediný okres se sídlem v Rumburku. Další reorganizací v roce 1960 byl vytvořen ještě větší okres se sídlem v Děčíně a sloučením krajů Liberec a Ústí jeden ústecký kraj.

Po únorových událostech docházelo k reorganizování zájmových organizací. Kromě jednotných odborů (ROH) vznikla jednotná mládežnická organizace (ČSM), Český svaz žen,  dětská pionýrská organizace. Místo Sokola byly v obci dvě tělovýchovné jednoty, TJ Spartak a TJ Jiskra (při textilních závodech). V šedesátých letech bylo započato i s výstavbou sportovního stadionu. V prostorách sportovního areálu byl umístěn hokejový stadion, tenisové kurty, hřiště na odbíjenou. Tradičním závodem města se stal „Jarní běh Šluknovem „. Kuželkářský oddíl si postavil svépomocí pěkně zařízenou kuželnu. Nově založený Svazarm aktivizoval svou činnost ve svazarmovském automotoklubu a v roce 1960 uspořádal první motokros na Stříbrné louce. Ve městě působily  dva ochotnické soubory, ve Šluknově „Seveřan“, v Království „J.K.Tyl “

Po  odchodu okresních úřadů byl v jimi uvolněné budově otevřen státní kurz pro přípravu pracujících na vysoké školy. Po jeho skončení do budovy přesídlila z Varnsdorfu lesnická mistrovská škola. V roce 1949 bylo otevřeno městské muzeum, utvořené ze sbírek bývalého „Stadtmuzea“ a z likvidovaného lipovského zámku.

Kolektivizace vesnice se nevyhnula ani našemu výběžku. V roce 1951 bylo založeno JZD 1. typu. Po jeho rozpadu a po nezdařeném pokusu o druhý typ založilo pět členů družstvo 3. typu s přechodem k typu čtvrtému. K  1. říjnu 1955 byl uskutečněn svod dobytka do společného ustájení. Další členové posílili družstvo v letech 1957 a 1958. V roce 1961 se sloučilo  s druhým JZD v Rožanech pod novým názvem „8. březen“. Družstvo mívalo různorodý a početný sortiment plodin. K 1. lednu 1964 přešlo družstvo jako všechna JZD v pohraniční oblasti pod státní statky. Čs. státní statky byly založeny v roce 1949 jako horské pastvinářské družstvo s hlavním zaměřením na chov dobytka. V polovině šedesátých let přešla do jejich správy část JZD, později družstvo celé. Státní statky byly původně ve dvou hospodářstvích, Císařský a Šluknov. V červnu 1946 zřídil Svaz čs. zemědělců strojní a traktorovou stanici, v níž byly k dispozici zemědělské stroje. Zemědělci ji však málo využívali, protože poplatek byl pro drobného hospodáře neúnosný. Celá strojní stanice byla pak převedena pod státní statek.

Průmyslové závody  Šluknova procházely v průběhu let různými organizačními i reorganizačními změnami. Ze zcela zaniklých závodů se v hospodářském životě města výrazně podílel závod Elektrosvit. V letech 1946/47 byl jedním z nejrozsáhlejších závodů ve městě (v prostorách nynějšího závodu Topos). Závod v té době zaměstnával 360 dělníků (z toho 40 % žen). Vyráběl průmyslová svítidla, transformátory a různé elektrické přístroje. Jeho výrobní program byl postupně, včetně demontovaných strojů a části zaučených pracovníků, delimitován do Nových Zámků v rámci pomoci zprůmyslnění Slovenska. Po jeho přemístění na Slovensko byla zde zřízena továrna na potravinářské stroje Topos. Její výrobní program tvořily pekařské a cukrářské stroje a stroje na zpracování masa. V roce 1952 byla postupně zaváděna výroba senometů a domácích vodáren (do roku 1959). Po reorganizaci průmyslu v roce 1959 byl výrobní program doplněn o výrobu vzduchojemů, nářezových strojů na salámy a podtlakových nádrží na úchovu mléka. V šedesátých letech byl výrobní program rozšířen o nový typ úchovné nádrže, a nové chladící agregáty pro ni. Při závodě působilo i učňovské středisko.

Přádelna R. Webera prošla též různými reorganizacemi. V letech 1952 – 58 jako závod Velveta n.p., později Benar. Stále si však podržela svůj výrobní program – přízi.

Původní štěrkovna v Císařském byla sloučena s lomem v Rožanech a v Lipové pod názvem „Spojené kamenoprůmyslové závody, národní správa“ . Po roce 1948 byla znárodněna. Štěrkovna bývala provozovnou bez větší technické vybavenosti s převažujícím podílem namáhavé ruční práce. Kámen byl těžen pomocí vrtů ve skalní stěně nebo v patě lomu. Vytěžený kámen  pak byl ručně nakládán do vozíků polní dráhy, které nakladači tlačili ručně až k násypce do drtiče. V roce 1966 byl výrobní program v rámci specializace rozdělen na výrobu drceného a těženého kameniva (Severokámen Císařský) a na kamenickou výrobu (Kamenoprůmysl Šluknov).

Po zrušení závodu Technolen se v jeho rozšířených a upravených prostorách usadil závod Centroflor  s výrobou polystyrenových tvarovek a zčásti i umělých květin (budovy nynějšího Cepolu).

Mezi zcela zaniklé závody patřil i šluknovský pilařský závod (později jen provozovna). Stával na místě nynějšího domu s pečovatelskou službou v Lužické ulici. V rámci soustřeďování pilařských provozů byl v roce 1965 zrušen. Pila mívala v padesátých letech kapacitu ročního pořezu kolem 7 tisíc kubických metrů řeziva. Provozovna bývalé bednárny (Císařský) vyráběla původně nejrůznější sortiment dřevěných výrobků, po roce 1945 nábytek, později trakaře, vozíčky a hračky. Po roce 1953 se zaměřila na výrobu beden.

Pod národní správu přešlo i pět bývalých textilních továren s rozsáhlým sortimentem výrobků. V padesátých letech byl výrobní sortiment zúžen, část strojů přemístěna na Slovensko a nový národní podnik Flanela se zaměřil hlavně na výrobu přikrývek. Od roku 1953 jako Bytex vyráběl přikrývky, nábytkové látky, technické tkaniny a autopotahy. Od roku 1965 vyráběl šluknovský závod jen přikrývky, dílna v Rožanech též mycí hadry a těžké houně.

Velmi starou tradici mělo ve Šluknově pivovarnictví. Již v roce 1537 obdrželo město pivovarnické a sladovnické právo. Ve městě bývaly původně pivovary dva, městský a zámecký. Koncem 19. století byl zámecký pivovar v nájmu pivovarského společenstva. Městský pivovar byl později zrušen a zámecký ve třicátých letech odkoupen městem. Po roce 1945 vystavoval pivovar pouze sudové pivo, které se ve třech komunálních stáčírnách stáčelo do lahví. Zprvu se vařilo pivo jen 3,5 stupňové. Po roce 1948 se začala vařit světlá sedmička, rokem 1953 byl výrobní sortiment obohacen světlou i tmavou desítkou a v roce 1965 přibyla tmavá dvanáctka, nazvaná „Sprévar „.

Na katastru města a okolních přilehlých obcí se nachází 650 ha lesní půdy, připomínající, že krajina byla od pradávna hustě zalesněna. Původní skladba smíšených listnato-jehličnatých lesů byla narušena zaváděním smrkových monokultur, tak jak si to v minulém století vysoké požadavky na stavební a průmyslové dřevo vynucovaly. Kromě lesů zámeckého velkostatku a četných drobných lesíků soukromých majitelů i město vlastnilo svůj městský les, spravovaný obecním hajným. Šluknovské lesy utrpěly v minulosti značné škody, zvláště vichřicí v roce 1868, sněhovými polomy v letech 1875 a 76, nejvíce však mniškovou kalamitou let 1922 – 24. Tehdy mniška zničila téměř celé polesí. Kalamitní holiny z tohoto období byly zalesňovány v letech 1923 až 1930. Naprostá většina kalamitních holin byla zalesněna smrkem, mnohdy na nevhodných zamokřených stanovištích. V průběhu válečných let i první desetiletí po válce nebyly prováděny pro nedostatek pracovních sil výchovné zásahy. Po roce 1945 převzal stát konfiskované lesy velkostatku i řadu drobných lesů občanů německé národnosti. V roce 1951 při likvidaci malolesů převzaly státní lesy i les města Šluknova a zbytek lesů soukromých majitelů. Státní lesy tak převzaly velkou plochu stejnověké monokultury i značnou výměru holin, za války nazalesňovaných. Situaci ztěžoval i nedostatek odborného personálu a lesních dělníků. Práce v lese, převážně ruční a odkázaná na povětrnostní vlivy se nejevila příliš přitažlivou. Naléhavé výrobní úkoly musely být po léta zvládány za pomoci brigádníků a dělníků ze Slovenska. Šluknov byl sídlem dvou polesí lesního závodu Rumburk (Harta a Šluknov, později spojených v jedno polesí Karlovo údolí) a sídlem školního polesí lesnické školy, které bylo zrušeno v roce 1976.

Blízkost státních hranic vyžadovala si jejich ostrahu. V prvních letech obnoveného státu zajišťovala ji finanční stráž a Sbor národní bezpečnosti. Do roku 1955 zajišťovala ostrahu hranic sousední pohraniční vojska NDR. V roce 1956 převzala ostrahu hranic naše pohraniční stráž. Na hraniční čáře byly postaveny trojité zátarasy  z ostnatého drátu a  „ochranný pás “ neustále zkypřované země. Bylo vytýčeno „zakázané“ a „hraniční“ pásmo. Budova u silnice do Rožan se stala kasárnami Pohraniční stráže. Budovy, ba i celá obec Fukov, které se octly za  drátěnými zátarasy nebo v jejich těsné blízkosti, byly zbořeny. Následující léta byla pro mnohé vojáky posádky PS dobou tvrdé služby v těžkých terénních podmínkách. Po deseti letech byly zátarasy odstraněny a pohraniční stráž jako vojenská jednotka přemístěna. Ostrahu hranic převzalo pohraniční oddělení Veřejné bezpečnosti.

Domovní a bytový fond doznal po roce 1945 prudkého snížení. Řada neobydlených a tím i neudržovaných domů zchátrala a pokud nebyla postupně demolována, byla odklizena v roce 1965, kdy vojenské technické jednotky vybavené těžkou  mechanizací nastoupily k důkladnému úklidu pohraničí. Vesměs se jednalo o domy a byty, které postrádaly nejzákladnější zdravotní požadavky a již by nevyhovovaly stoupajícím nárokům na úroveň bydlení. Zvýšené požadavky na životní i bytovou úroveň vedly k soustřeďování obyvatel do městského centra a k vysídlování přilehlých vesnic. Opuštěné vesnické domy nacházely díky chalupářům zájemce. Zhroucení třetí pětiletky ve třetím roce jejího  trvání omezilo a v některých případech i zcela zarazilo plánované investiční záměry místních závodů i provozů. Rozestavěné investice, na něž nebyly finance, byly prozatimně zakonservovány. Po dvou vyrovnávacích letech najížděla ekonomika na novou soustavu, přerušenou událostmi  „Pražského jara“. Šluknov prožíval toto období klidněji. I zde však probíhala shromáždění,  jitřily se emoce a bylo rozbito několik okenních tabulek. Vstup „spřátelených“ armád se Šluknovu vyhnul, ale i tak bylo centrum města pokryto „vítacími“ a „kontrarevolučními“  nápisy a nabílenými hesly. Výměny funkcionářů probíhaly až od okresních formátů výše.

Po stranických prověrkách, spojených s vylučováním a vyškrtáváním podle připravených seznamů i podle stupně zjišťované „pomýlenosti“ následovalo i prověřování ostatních občanů, zaměstnaných ve státní službě. Ochablé organizace, jako SČSP a nově založený Svaz leninské mládeže byly zaktivovány, jiné naopak zrušeny. Byl to především obnovený „Sokol“ a místní Skaut – ten byl ve městě založen 30. 5. 1946 a po roce 1948 zrušen. Byl znovu obnoven v roce 1968 a počátkem normalizace v roce 1970 opět zrušen.