Friedrich Egermann se narodil 5.března 1777 ve Šluknově. Bylo mu dlouho asi nepochopitelné, že se ho rodiče zřekli, ač byli majetní. Ukrývaným důvodem bylo patrně jeho zrození – hřích mladé manželky mnohem staršího panského úředníka. Dala přednost majetku a hned po šestinedělí syna odložila ke vzdálenějším příbuzným. Ti byli spřízněni se známým sklářským rodem Kittelů.
Chlapce vychovával strýc v Polevsku, kde nezažil nic dobrého. Farář ho prý přivazoval ke stolu, aby pletl punčochy, často trpěl hladem. Díky tomu se naučil sebeovládání a pracovitosti. Po stastiplném dětství se vučil sklářem a malířem skla ve sklářské huti v Chřibské, která patřila bratrovi jeho matky, též Kittelovi. Byl přijat do cechu řezačů, pozlacovačů a malířů skla ve Chřibské. Potom se vydal na učení. Dostal se do významných sasských porcelánek v Geře a zejména na hrad Albrechtsburg v Míšni. Zde se zvídavý mladý Egermann, přes značné utajení všech výrobních postupů, dokázal seznámit s přípravou barev, výrobou štětců a technikou jemné malby na porcelán včetně vypalování dekoru.
V roce 1820 se vypracoval již natolik, že získává v Haidě (dnes Nový Bor) měšťanské právo a v domě čp. 101 na náměstí (dnes sklářské muzeum) buduje rozsáhlejší rafinerii skla. Již od roku 1816 se Egermann prakticky nepřetržitě zabýval pokusy s barvením skla v tenkých vrstvách – lazurováním.Je pravděpodobné, ze vynesl z porcelánky v Míšni, kde též pracoval, některé techniky používané na porcelánu a použil je při výrobě skla. Proslavil se jemně malovaným dekorem na mléčném skle.
V roce 1818 mu byl uznán vynález žluté lazury. Deset let nato, zřejmě náhodným Egermannovým výsledkem různých experimentů byla polodrahokamová skla. Získal tím nový typ výrobků s efektně a výrazně zbarvenými nehomogenitami a různobarevným povrchem. Ty byly na vídeňské univerzitě pojmenovány lithyaliny.V roce 1824 nalezl správný postup výroby svého nejvýznamnějšího vynálezu-červené lazury a v roce 1832 ji začíná průmyslově vyrábět ve své borské rafinerii.
Narazil i na tvrdou konkurenci, kdosi mu vyloupil dům a vynálezy prodal do Francie a Ameriky. Za svého života byl dokonce nařčen ze spojení s ďáblem – to v souvislosti s objevem červené lazury. Ďábel prý pohodil červený střípek a Egermann si ho všiml.
Vynález lithyalinu a červené lazury přinesly Egermannovi značné uznání. Byl mu přiznán titul privilegovaného výrobce a od „Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách“ obdržel v roce 1833 stříbrnou a v roce 1848 zlatou medaili. Ve své rafinerii v Novém Boru zušlechťoval s cca 200 zaměstnanci skleněné výrobky převážně vysoké řemeslné, technické a estetické úrovně. Zemřel ve věku 87.let v Novém Boru.